Při kontrole zabudovávání otvorových výplní se jako soudní znalec setkávám s nesprávným provedením nejen u rodinných domů, ale i domů bytových, kde se předpokládá, že se montážníci budou snažit vše provést správně, aby se vyhnuli pozdějším problémům s reklamacemi otvorových výplní, například kvůli tvorbě rosného bodu (z teplotního rozdílu) a následně zvýšení vlhkosti a separaci povrchové úpravy u dřevěných oken.
Při nesprávném zabudování nebo při neprovedení včasného zednického zapravení (například po době delší než tři měsíce) dochází k degradaci montážní pěny a ke zvýšení vlhkosti v připojovací spáře. Tato vlhkost přechází do vlysů okenních rámů i do křídel okna. Při vlhkosti nad 18 % dochází k separaci pigmentovaných nátěrů a při vlhkosti nad 20 % dochází k separaci lazurovacích nátěrů a k tvorbě plísní.
V minulosti se otvorové výplně zabudovávaly podle ustanovení ČSN 73 3130 Stavební práce – Truhlářské práce stavební – Základní ustanovení, která byla v platnosti od 1. 2. 1982. V současné době platí pro zabudovávání otvorových výplní ustanovení ČSN 74 6077 Okna a vnější dveře – Požadavky na zabudovávání, která je v platnosti od 1. 5. 2014.
Nesprávné zabudování otvorových výplní a nedodržení ustanovení podle ČSN 74 6077 ovlivňují stavebně-fyzikální vlastnosti otvorových výplní, například tepelný prostup a hlukový útlum, a snižují i životnost otvorových výplní.
NEJČASTĚJŠÍ ZÁVADY PŘI ZABUDOVÁNÍ OTVOROVÝCH VÝPLNÍ
Nesprávné napojení rámu do ostění
Připojovací spára z vnitřní (interiérové) strany musí být překryta parotěsnou fólií tak, aby nedocházelo k vniku teplého vzduchu do připojovací spáry a tím k tvorbě rosného bodu. Montážní pěna musí být včas ochráněna, např. fólii, před povětrnostními vlivy, jinak:
– následkem povětrnostních vlivů degraduje,
– ztrácí tepelněizolační vlastnosti,
– je viditelná (nepůsobí esteticky).
Aplikace montážní pěny musí být provedena podle návodu. Pěna reaguje se vzdušnou vlhkosti, proto je potřeba před aplikaci zvýšit vlhkost ostění a rámu orosením. Pěna pak není porézní, je dostatečně hutná a má požadované tepelně-izolační vlastnosti.
Při nedodržení správného postupu dochází ke zvýšené tvorbě rosného bodu a kondenzátu na připojovací spáře a v jejím okolí. Dochází i k ochlazování okenního rámu a teplotní rozdíl ovlivňuje rosení ve funkční spáře okna. U dřevěných otvorových výplní pak dochází ke zvýšení vlhkosti vlysů rámů. Při neodstranění vznikající vlhkosti dochází až k hnilobě.
Připojovací spáry z interiérové strany musí být parotěsně uzavřeny a zhotoveny tak, aby do nich nevnikal teplý vzduch, který na ochlazované ploše kondenzuje, a tím zvyšuje vlhkost, což může vést až k výskytu plísně na připojovací spáře.
Z vnější strany (z exteriérů) se připojovací spára překrývá paropropustnou fólií tak, aby vzniklá vlhkost v připojovací spáře mohla odejít. Tato paropropustná fólie je důležitá u zabudovávaní plastových otvorových výplní (mají větší tepelnou dilataci a mohlo by dojít k infiltraci vzduchu připojovací spárou).
Při uzavření vnější připojovací spáry například neprodyšným silikonovým tmelem dochází k akumulaci vlhkosti v připojovací spáře a následně k hnilobě.
Povrchovou úpravu otvorové výplně je potřebné chránit nejen před mechanickým, ale i před chemickým poškozením, způsobeným například vápennou omítkou nebo solemi ze stavebních materiálů, které narušují nátěry (-lazuru).
Pro zabudování otvorových výplní se používají APU lišty, které vymezují po obvodě stejnou spáru. APU lišty umožňují i nalepení ochranné fólie proti mechanickému poškození výplně.
Nesprávné kotvení rámů otvorových výplní do ostění
Nejvíce vad v kotvení rámů otvorových výplní je u plastových oken šířky nad 2 m. Plastové profily mají větší tepelnou dilataci (u bílých profilů je to 1,8 mm/m a barevných tmavých profilů až 2,9 mm/m).
Další chybou je kotvení na turbošrouby do dolních profilů plastových rámu oken. Vlivem dilatace u větších šířek plastových oken (nad 2 m) dochází k porušení těsnosti okolo turbošroubu a k zatékání do profilu a protékání až do připojovací spáry a do ostění.
Při zabudování rámu (zárubně) vchodových dveří musí být nosné závěsy v ose otáčení, jinak dochází u dveřního křídla ke křížení, které vede až k prasknutí plastových rohových konstrukčních spojů.
Pro kotvení okenních rámů je doporučeno používat osazovací kotvy, které umožňují dilataci bez vzniku dalších vad (při správné montáži). Způsob a rozmístění (vzdálenosti) kotev řeší ustanovení ČSN 74 6077, čl. 4.4.1 podle druhu materiálu otvorové výplně.
Funkčnost a seřízení otvorové výplně po zabudování
Po zabudování otvorové výplně musí být zajištěna správná funkčnost otevíravé výplně. Ve své dlouhodobé praxi jsem se jako soudní znalec setkal i s následujícími případy:
– Výtokové otvory otvorových výplní byly zakryty zaplechováním vnějšími parapety. Zateklá voda se z konstrukce okna nedostane okna ven. Vlhkost působí zvyšování vlhkosti vlysů a následně vede k hnilobě.
– Neseřízení křídel umožňuje větší infiltraci vzduchu a v místě netěsnosti dochází v zimním období ke zvýšení vlhkosti u dřevěných otvorových výplní a k jejich zkřížení nebo prohnutí.
– U plastových křídel otvorových výplní dochází zvýšenou infiltrací k tvarové deformaci profilu (rozdílnou teplotou v profilu) až ke kondenzaci vody na sklech a plastových profilech. Tím dochází nejen ke zvýšení tepelného prostupu, ale i ke zhoršení hlukového útlumu.
Osazení vnějších parapetů
Hliníkové parapety (nebo materiály s rozdílnou – nížší – teplotou) je třeba tepelně separovat od rámu otvorové výplně. Hliník je tepelný vodič, a tím dochází k většímu teplotnímu rozdílu a k větší tvorbě rosného bodu a následkem zvýšené vlhkosti následně k separaci nátěru. Parapet musí přečnívat přes fasádu minimálně 25 mm (podle výšky nad terénem) tak, aby dešťová voda nestékala po fasádě. Parapet musí mít sklon minimálně 6 °, jinak voda vzhledem ke vzlínavosti z parapetu nesteče.
Hliníkové parapety mají koncovky (pravou a levou), které se osazují z poloviny (nebo celé) do bočního ostění otvorové výplně.
U plechových vnějších parapetů se pro dilataci vytváří zahnutí plechu do tvaru ležatého písmene „U“ tak, aby při dilataci parapetu nedošlo k poškození omítky ostění.
Setkávám se také s tím, že parapety jsou volně vloženy do drážky rámu bez přichycení k dolnímu profilu rámu. Vnější parapet má být tepelně odseparován od rámu, například těsněním nebo komprimační páskou. Tím se u plastových profilů snižuje teplotní rozdíl a nedochází k časté kondenzaci na ochlazované ploše ani ve funkční spáře okna a nedochází ani ke korozi celoobvodového kování.
U dřevěných rámu chybně osazený vnější parapet bez tepelné separace zvyšuje vlhkost dolního vlysu. Při zvýšení vlhkosti (nad 18 %) dochází k separaci nátěrů na dolním vlysu a při neodstranění této vady až k hnilobě.
Osazení vnitřních parapetů
Při osazování vnitřních parapetů může vzniknout několik závad, které ovlivní i funkčnost otvorové výplně:
– Vnitřní parapet se osazuje do polodrážky rámu, která je zhotovená v rámu 28 mm od spodní hrany křídla. Pak nedochází například k drhnutí křídel o parapet atd.
– Vnitřní parapety z jiných, studenějších materiálů (například žula, mramor, keramika) musí být tepelně odseparovány od dolního vlysu rámu, jinak dochází k tvorbě rosného bodu a zvyšování vlhkosti rámu okna.
– Vnitřní parapety musí mít odkapovou drážku (hloubka minimálně 5 mm a šířka 7 mm) tak, aby kondenzační voda nestékala po omítce na podlahu.
– Vnitřní parapet přesahuje přes omítku minimálně 25 mm a do bočního ostění je osazen 15 až 20 mm. Parapet je dobře utěsněn tak, aby pod parapetem nedošlo k infiltraci vzduchu – tím se velmi snižují deklarované fyzikální vlastnosti otvorových výplní.
Odstraňování vad po vadném zabudování otvorových výplní
Vadné zabudování otvorových výplní se musí vždy opravit, protože tyto vady způsobují nejen další poškození na otvorové výplni, ale i poškození konstrukční a povrchové části stavby. Vadně zabudovaná otvorová výplň nesplňuje deklarované vlastnosti, především co do prostupu tepla, hlukového útlumu.
Před prováděním oprav v zabudování musí být nejdříve odstraněna příčina vadného provedení. Připojovací spáry musí splňovat ustanovení ČSN 74 6077, čl. 4.2
Vadným zabudováním otvorové výplně dochází ke:
– zvýšení vlhkosti vlysů okenních rámů a u vlysů tloušťky 68 mm dochází k tvorbě kondenzátu ve funkční spáře a zvýšení vlhkosti vlysů křídla,
– k separaci nátěru vlysů už při zvýšení jejich vlhkosti nad 18 %,
– k výskytu plísní při zvýšení vlhkosti vlysů nad 20 %.
Chybné seřízení křídel otvorových výplní po zabudování
Po zabudování otvorové výplně je nutné seřídit křídlo okna tak, aby dobře těsnilo a okno bylo lehce ovladatelné. V místě netěsnosti u nesprávně seřízeného křídla dochází k infiltraci vzduchu a v zimním období kvůli teplotním rozdílům dochází k tvorbě rosného bodu a ke zvýšení vlhkosti a následně ke křížení a průhybu vlysů křídla. U větších vlhkostí vlysů nad 18 % dochází k separaci pigmentových nátěrů a nad při vlhkosti nad 20 % degradují lazurovací transparentní nátěry.
Odstraňování vad zabudování otvorových výplní
Vadné zabudování otvorových výplní ovlivňuje jejich funkčnost a životnost. Příčiny vadného provedení musí být nejdříve odstraněny a teprve pak má smysl provést opravu poškozených opravitelných otvorových výplní. Když se provede nejprve oprava výplně, například povrchové úpravy poškozené vlivem vadného zabudování, dojde brzy opět k separaci nátěru.
Nejčastěji se setkávám s těmito vadami v zabudování:
– Chybně provedená aplikace montážní pěny bez zvlhčení ostění. Montážní pěna bez zvlhčení je pak porézní, není dostatečně hutná a rychle dochází k destrukci a následně ke sprašnosti pěny. Při chybné aplikaci nemá pěna dostatečné tepelněizolační vlastnosti a dochází k tepelným ztrátám v připojovací spáře až k tvorbě plísní.
– Nezapěněná místa například po odstranění osazovacích klínků – dochází ke zvýšení infiltrace vzduchu, k tepelným ztrátám a zvýšení vlhkosti v místě nezapěnění.
– Nedostatečné překrytí připojovací spáry například omítkou – viditelná zdegradována montážní pěna.
– Otvorová výplň nezakrytá – nechráněná (například fólií) před mechanickým poškozením povrchové úpravy.
– Nepoužití parotěsné fólie z vnitřní strany připojovací spáry. Do připojovací spáry pak může vnikat teplý vzduchu a dochází k tvorbě rosného bodu a k zvýšení vlhkosti a k tvorbě plísní.
– Připojovací spára z vnější strany má být překrytá paropropustnou fólií. Ta umožnuje odvod vzniklé vlhkosti ze spáry. Dost často se setkávám s tím, že montážník spáru z vnější strany uzavře neprodyšným silikonovým tmelem a pak dochází k hnilobě rámu otvorové výplně.
– Vadné osazení vnitřních parapetů. Parapety musí být osazeny do bočního ostění 1,5 až 2 cm a přesahovat přes omítku 2,5 cm a musí mít odkapovou drážku nebo musí být upraveny tak, aby kondenzát nestékal po omítce. Nesmí docházet k infiltraci vzduchu pod parapetem.
– Vadné osazení vnějších parapetů. Vnější parapety musí mít minimální sklon 6 ° od okna, jinak voda nesteče. Vnější parapety mají koncovky nebo jsou upraveny tak, aby mohly dilatovat bez poškození bočního ostění. Koncovky parapetu mají být osazeny do bočního ostění 1,5 až 2 cm, minimálně do poloviny tloušťky koncovky. Nesmí docházet k infiltraci vzduchu pod parapetem.
– Po odstranění příčin vadného zabudování, které ovlivňují parametry otvorových výplní, je možné provést opravu povrchové úpravy, vyměnit zkorodované kování nebo jeho součástky a seřídit křídla.
– Vady, které mohou nastat při odstraňování separovaného nátěru a plísní – obroušením křídel a rámu dochází k zeslabení tloušťky a tím k větším teplotním rozdílům a opět ke zvýšení vlhkosti, nemožnosti správného naléhaní křídla na rám (nelze celoobvodovým kováním seřídit správné naléhaní křídla a jeho těsnost). Dochází k větším teplotním rozdílům a tím vyšší vlhkost vlysů. Zvýšenou vlhkostí dochází až ke korozi konstrukčního kování a k tvorbě kondenzátu v první těsnicí zóně.
FRANTIŠEK STRÁNSKÝ
foto archiv autora
Ing. František Stránský (*1955)
vystudoval dřevařskou fakultu na VŠLD ve Zvolenu, obor technologie dřeva, specializace: navrhování a technologie, konstrukce nábytku a stavebně-truhlářská výroba. Po absolvování vysoké školy pracoval téměř 26 let ve VVÚD, s. p., Praha, v oblasti výzkumu a vývoje stavebně-truhlářské výroby. Je soudním znalcem v oboru stavebně-truhlářské výroby (především oken, dveří a schodišť) a nábytku.
