Na pěnové izolanty došlo v roce 2015 i na terase v Praze 6, poměrně zdařilém díle společnosti Skanska. Občas se tam však objevily průsaky do garáží pod terasou, někdy údajně do podlahy podlaží č. 0, jindy teklo dilatací terasy do souvrství stropů. Některé vady byly zjevné, např. vadné svody od střechy. Stále však trvaly v nezjištěných místech průsaky do garáží v různých místech terasy. Rekonstrukce začala relativně brzy po dokončení domu, a to v nejmenším dílu terasy na západní straně. Pokračovala pak směrem na západ na terase u recepce a nakonec došlo i na největší část (obr. 7).
Tento článek není prvotně o opravách teras, popis oprav terasy I a II proto vynechávám. Opravy byly v části I a II odlišné, shodná byla jen původní skladba souvrství v části I, II, III.
Zjištění z opravy části III.
Po zjištění, že i v této části je termoizolace nasáklá vodou, rozhodl jsem se postup opravy, zejména stav termoizolace, dle možnosti sledovat. Z termoizolace na terase III jsem použil pro kontrolu jednu z hromady desek připravených k odvozu, uskladněných krátkodobě na terase. Desky byly zabudovány v terase od roku 2000, tj. asi 7 let. Po demontáži byla deska na vzduchu jen několik dní. Deska byla zřejmě vyrobena firmou Bachl (viz označení BACHL PUR 028/030, obr. 5). Obr. 4 ukazuje kus této desky označené původně B položený na staré kuchyňské váze a vyvážený závažím 2850 g. Vedle leží jiný kousek s označením PUR 30. Rozměr vzorku, jak je zapsáno také na desce na fotografii, byl cca 30x50x2,2 cm. Tedy podle zjištěné váhy bylo ve vzorku na váze cca 2,8 kg vody! Přepočteno na 1 m3 to znamená 863,6 kg vody v 1 m3 desky. Přitom podle technických parametrů hmotnost XPS nebo PUR za sucha je asi 30 kg/m3 a deklarovaná nasákavost vodou 2–3 % obj. Tady zvednout jen jednu desku nebylo právě snadné.
Náhodou se uchoval ve skladu malý vzorek z II terasy odebraný roku 2009. Vzorek 25x36x2,2 cm vážil tenkrát 1652 g, tedy obsahoval cca 834 kg vody/m3. O 8 let později měl tentýž vzorek, seříznutý na 25x21x2,1 cm, hmotnost na váze 444 g, tedy 402 kg/m3, zhruba polovinu než původně (obr. 6). Těch 8 let ležel na stole ve sklepě, ale volně, takže vysychání mohlo být podobné, jako by bylo v opravené střeše.
Nová technologie na terase III
Tato terasa v části III má svoji zvláštnost. Dodavatel doporučil a výbor vlastníků schválil pro tuto část terasy odlišnou technologii pro úplnou rekonstrukci, a to výměnu původní masivní, víceméně tradiční skladby za „modernější“ technologii, která postupuje rychle, vypadá elegantně a vychází levněji. To proto, že vynechává všechny mokré a tím zdržující procesy, pracné a drahé plechové detaily jako žlaby nebo odtoky, tj. veškeré klempířské práce, a tím převážně opouští tradiční řešení. Hlavním materiálem jsou pěnové desky. (Na předešlých dvou úsecích terasy byla použitá skladba jiná.)
Zpočátku se trochu počítalo s opravou pouze nad zatékajícími dilatačními spárami. To, jak se brzy ukázalo, by nevedlo k cíli. Rozpadaly se také dlažby a nevyhovovaly některé odtoky. Počátkem roku 2015 začala rekonstrukce III. části. Celá skladba byla brutálně vybourána až na stropní desku, bez sledování příčin havárie. Následovala asfaltová vrstva, možná zamýšlená jako parozábrana, pak další vrstvy (obr. 7).
Nepodchytil jsem detailně všechny vymyšlenosti nové skladby, ale je zřejmé, že kromě první asfaltové vrstvy položené přímo na stropní konstrukci (natavení?) je hlavní – jediná – hydroizolace položena na deskách Kingspan Thermofix a zakrytá pak dlažbou na podložkách (obr. 8). Systém odvodnění je vytvarován jako žlab podél atiky, kousek od stěny, vytvořený pouze vynecháním různých pruhů desek bez oplechování. Podobný žlábek odvádí vodu k atice a do postupů atikou (obr. 8, 9,10). Vzájemné spojení vrstev a vlastně celou stabilitu souvrství zajišťují blíže nespecifikovaná lepidla (obr. 11).
Bez stavební dokumentace a stavebních deníků není samozřejmě možné komplexně hodnotit skladbu a její rizika. Je však možné některá odhadnout s dost velkou pravděpodobností.
Rizika souvrství
a) Subtilní skladba
Kromě kašírování desek nemá souvrství žádnou pevnou vrstvu, která by mohla dlouhodobě podpořit stabilitu vrstev proti deformačním silám. Lepidla ve vlhkém prostředí nemusí být dlouhodobě funkční. Odvodnění vytvořené jen jako žlábky v polystyrenu bez klempířských prvků je velmi zranitelné. Desky Kingspan Thermo s kašírováním musí nést dlažbu na podložkách.
b) Kapacita odvodnění
Již na pohled jsou průměr a hloubka „žlabu“ podél atiky velmi malé. Stačí porovnat s průřezy předchozích plechových žlabů. Stejný žlab spojuje zaatikový žlab s odtokem skrz zeď a měl by odvést vodu z dlouhé zaatikové části. Jak je utěsněný prostup stěnou, nevíme, ale vypadá dost nespolehlivě (obr. 12).
Malou přírodní zatěžkávací zkouškou prošlo odvodnění na jaře 2019, kdy se po krátkém přívalovém dešti zaplavila celá terasa krátkodobě vodou do výšky asi 5–10 cm nad dlažbu. Hladina sahala možná i nad ukončení izolace na atikové stěně. Důsledky se zatím neprojevily, zatečení nebylo zjištěno. Pod dlažbu na podložkách se ovšem nikdo nedíval.
O podobných problémech jsme se poučili již před léty, a to na střeše novostavby nemocnice v Jihlavě v roce 2005, kde v části nad budoucími operačními sály (!) byla naprojektována zelená střecha s PVC krytinou na EPS termoizolací. Po delším dešti zaplavila voda ještě nehotovou střechu, ale již opatřenou PVC izolací. Pod vahou vody se polystyren trochu stlačil a krytina se odtrhla po celém obvodu střechy od zdí a kolem prostupů sloupů (obr. 13). Všechna voda pak natekla do střechy a polystyrenu a stropem do stavby. Střechu jsem viděl až v tomto stadiu. Naštěstí se vše stalo před jejím dokončením. Jinak by asi vegetační vrstva po dokončení měla možná i větší váhu než měla voda, stalo by se totéž a oprava by byla mnohem obtížnější. Projekt se pak změnil (6).
Podobná porucha by se dala očekávat i na uvedené terase v Praze 6. Mohl by však nastat i jiný, opačný případ. Při vadě pouze jednovrstvé krytiny by mohla nečekaně vyplavat celá polystyrenová vrstva i s dlažbou. Celá skladba je totiž propojena pouze lepením a zatížena dlažbou na podložkách. Jak je to vyvážené, asi nikdo neřešil, a jak drží ke stropní desce, nevím. Během stavby byla totiž po neodborné dohodě s výborem vynechána drenážní a zatěžující vrstva štěrku, projektovaná původně někam do souvrství.
Nové pásy modifikované APP (amorfním polypropylenem)
Léta jsme doporučovali zavedení výroby asfaltových pásů s SBS modifikací, jako jednu z možných záchran závadových asfaltových jednoplášťů. Nutnost dovozu SBS z devizové ciziny však byla velkou překážkou. Proto byla dokonce již někdy v roce 1985 připravena poloprovozní linka na SBS v Kralupech. Ve hře zůstávaly i jiné možnosti. I když se již v roce 1979 v Košicích mluvilo o modifikaci pomocí APP (Beneš, Zanzotto, Čermák), moc se nedělo. Hlavně v Německu se pak na trhu objevily pásy s APP. Jak soukromě připouštěli i někteří prodejci, motivem byla cena. Odpadní APP byl dokonce levnější i než asfalt. Tvrzení, že poskytne střeše zvýšenou odolnost proti teplotám až 100 °C a delší životnost, se nikdy spolehlivě neprokázala. Spíše se tu a tam začaly objevovat nečekané vady, na které upozorňovali i někteří stavebníci (4). Např. v Praze se zjistilo nedokonalé spojení vrchních APP pásů s podkladními pásy na střechách stánků McDonald’s. Naše laboratorní kontrola takovou možnost potvrdila. Jinde se objevilo „vypocování“ olejových skvrn na povrchu pásů, popř. špatná snášenlivost APP pásů s jinými druhy.
Zcela nové a překvapivé zkušenosti přinesla oprava střech v Indii na našem velvyslanectví v roce 2001. U speciálně pro tento účel dovezených „mimořádně odolných“ APP pásů Superpol od italské firmy SAPPI se projevil na střechách (při sejmutí betonové ochranné vrstvy) jakýsi pastovitý charakter asfaltové krycí vrstvy, která místo toho, aby bez poškození odolávala teplotám uvnitř střechy pouze něco nad 40 °C, se vlivem tlaku okolí posunovala po skleněné vložce, která se přitom obnažovala (obr. 17). V laboratoři na ČVUT zkoušky ukazovaly i na jiné nedostatky (obr. 15, 16). Jak to vypadalo jinde, nevíme, ale firma Sappi nabízí pás Superpol Poly20SB s lineárním polyolefinickým terpolymerem (?) ještě dnes (obr. 14).
APP modifikace byla podle mého názoru přesně takovou zdánlivě nadějnou slepou uličkou. Tuto modifikaci snad již všichni výrobci v ČR opustili.
Šikmé střechy
Nechci z příkladů úplně vynechat šikmé střechy, i když mají problémy značně odlišné, a sem se proto moc nehodí. Trochu podobný typ poruch však někdy vykazují. Titanzinkové (TiZn) krytiny, které by podle názoru některých odborníků mohly být vlastně po mědi nejkvalitnějším plechem, se tak někdy nechovají. Nikoliv pouze jednou jsem se osobně setkal s vadami jako s úplným prokorodováním TiZn plechů v různých pozicích. Častěji u oplechování různých částí staveb, méně u celých plechových krytin (obr. 18–23). Koroze proběhla vždy rychle, během pouze několika let.
Firma Rheinzink je si vědoma řady potíží, protože často doplňuje svoji příručku o přílohy s novými pokyny (viz Rheinzink v architektuře. Rheinzink CZ: Poděbrady, 1988). Například v roce 1997 doplnili: Značně rizikové je provedení teras, odvodnění balkonů apod. Zcela nepřijatelné je použití TiZn plechů zabudovaných do betonových konstrukcí a stěrek, zejména do zaatikových žlabů teras, kde zkorodují velmi brzy a výměna bude obtížná a drahá, pokud vůbec bude možná… Nasákavé zvukově tlumící podkladní vrstvy jako asfaltové pásy s filcovou tkaninou plstí atd. jsou absolutně nepřípustné… Bitumen může za určitých okolností vyvolat též u zinku korozi (odst. 2.6 příručky)…
Celá příručka i s přílohami je do značné míry varováním před nebezpečím koroze TiZn způsobené okolními materiály. Zajímavé je, že příručka firmy Rheinzink oživila varování před tzv. bitumenovou korozí, ačkoliv její existence je dost sporná. Náhodou jsem nedávno narazil ve staré literatuře na článek o tomto jevu (9) a nedalo mi, abych nezapátral po úplném počátku těchto teorií. A dost jsem se divil. Výzkum totiž proběhl podle zprávy v roce 1937 a snad jen tenkrát, navíc v malém rozsahu a s takovými druhy živic, které se od dnešních složením dost liší, více (5). Dost vypovídající je skutečnost, že když jsem se před pár lety na jedné konferenci zeptal posluchačů, kdo se v praxi s bitumenovou korozí někdy setkal nebo alespoň slyšel o její existenci, přihlásil se jen jeden. Uznávaný odborník Ing. Fajkoš mne jednou docela překvapil, když, jak jsem zjistil při revizním posudku, doporučil na jednom rodinném domě měděné lemování pod asfaltovou krytinou raději z tohoto důvodu odstranit.
Text a foto: Ing. Záviš Bozděch (*1929)
Literatura:
1) BOZDĚCH, Z. Nežádoucí působení vody v hydroizolačních vrstvách. Střechy-Fasády-Izolace. 2017, 9.
2) KOŽELUHA a kol. Střechy s povlakovými krytinami, Praha: SNTL, 1989.
3) BOZDĚCH, Z. Nové směry modifikace pro hydroizolační techniku? Materiály pro stavbu. 2017, 1.
4) BOZDĚCH, Z. Cesty k modifikaci asfaltových pásů a sporná APP modifikace. Střechy-FasádyIzolace. 2009, 1, 2, 3.
5) BOZDĚCH, Z. Jak je to vlastně s asfaltovou korozí? Střechy-Fasády-Izolace. 2007, 5, s. 54.
6) BOZDĚCH, Z. Znalecký posudek ZP 217/2001 Dostavba nemocnice v Jihlavě SO 01 operační sál.
7) DAŠEK, O. a KUDRNA J. Vrstvy vozovek s asfaltem modifikovaným pryžovým granulátem. Materiály pro stavbu. 2013, 3.
8) HICKS, R. G., TIGHE, S., CHENG, D. X. Rubber Modified Asphalt Technical Manual, Ontario Tire Stewardship, Ontario, 2012.
9) WALTHER, H. Mitteilungen aus dem Hauptlaboratorium der Vedag in Schkeuditz. Bitumen und Metal. Vedag-Buch 1937. Vedag Vereinigte Dachpappenfabriken, Berlin W 35.
10) ZANZOTTO, L. Príspevok k vlastnostiam a hodnoteniu polymérbitumenových zmesí. Sborník z konference Asfaty a asfaltové výrobky, SVTS, 1975.
11) BREDENBERG, HARVA, LINDQUIST. Versuche zur Bestimmung der Lagerbeständigkeit Kautschuk. Bitumen Mischungen. BTAP. 1966, 5, s. 173.
Čtěte také:
Jak na kvalitu střech a skryté vady – 1. část: Cesty ke kvalitě a možné nástroje
