Požár v roce 2014 nejvíc poškodil pravou část Libušína, kde se nachází jídelna. Rekonstrukce se však týkala celé budovy. Restaurátorské práce byly prováděny ručně původními technologiemi pod dohledem experta, stavbě se tak vrátila podoba z roku 1925, včetně barevnosti.
Libušín je symbolem Beskyd, pro mnoho z nás má vysokou duchovní hodnotu – nejen proto, že byl zapsán do seznamu Národních kulturních památek. Po tragickém požáru se investor i autoři projektu rozhodli pro obnovu ve stylu vědecké rekonstrukce. „U všech oprav jsme dodrželi tradiční rukodělné řemeslné postupy, používaly se původní materiály a technologie. Chata je opravdu postavená rukama tak, jak ji postavil Jurkovič. Řemeslníci se museli naučit dělat svoji práci ručně, mělo to praktický důvod – například ručně hoblované prkno vydrží na povětrnosti řádově o desítky let více než prkno, které je opracované hoblovkou,“ uvádí Jaroslav Svěrek, architekt a specialista obnovy památek ateliéru Masák & Partner.
Dřevo pro stavbu se kácelo v zimě, kdy je ve stromech nejméně vody. A také ve stejné nadmořské výšce, kde se nachází Pustevny, aby odolávalo místním podmínkám. Z každé jedle, kterou pro stavbu darovaly Lesy ČR, byl vytesán jeden trám. Nové trámy doplnily původní, jichž se po požáru podařilo zachovat jen málo.
Návrat k originálu
Referenčním bodem obnovy i barevnosti se stal rok 1925, kdy byla chata otevřena. Důležitým zdrojem informací byly historické fotografie.
Celá stavba je kromě části kuchyně roubená. Autoři projektu se rozhodli využít co nejvíce původních konstrukcí. Ty, které byly zničeny, nahradili novými, avšak s použitím původních postupů a metod. Cílem bylo použít autentické prvky, které se dochovaly nejen in situ, ale také v depozitářích.
Libušín je souborem postupně vznikajících a scelených staveb. Jejich nejcennější částí jsou Krčmy Jana Parmy s pozdější dostavbou Alfréda Parmy a zejména Jídelna od Dušana Jurkoviče. Ostatní části, především provozní, měly být vnímány jako postupně doplněné. Vznikla tu novostavba vstupního křídla, která výraz Libušína neruší, odkazuje na rok 1958, kdy byl vyhlášen kulturní památkou. Dostavba byla navržena dle dochovaného otisku tak, aby se obnovily vazby na původní objekty. Nevhodné zásahy předchozích rekonstrukcí autoři odstranili. Obnovu stavby koncipovali tak, aby dosáhla životnosti až sta let.
Před zahájením stavby
Základové konstrukce požár neporušil, takže bylo možné na nich stavbu obnovit. V havarijním stavu byly základy a podlahová deska kuchyně, některé komíny, a především nadzemní konstrukce včetně stropů, kterým hrozilo zřícení.
Stropní konstrukce nad podzemním podlažím měly cihelné a kamenné klenby, stropy nad 1. NP byly z trámů. V kuchyňském křídle byl strop z keramických vložek HURDIS a ocelových stropnic. Svislé nosné konstrukce tvořily roubené a zděné stěny (kamenné, smíšené a cihelné zdivo na vápennou nebo nastavovanou maltu).
Betonové a cihelné konstrukce
Po odstrojení budovy a dokončení bouracích a výkopových prací se budovaly základy z vodostavebního betonu (severní přístavba krčmy, křídlo kuchyně) nebo z betonu prostého (patky). Obnovena byla také platforma pod roubenými stěnami.
Nosné obvodové stěny u kuchyně, krčmy a přístavby jsou z cihel. Byly rozděleny do dvou kategorií: první z nich není ve vazbě s dřevěnými konstrukcemi; druhé jsou k nim přímo nebo nepřímo vázány. Byly dozděny jen do výšky, která umožnila instalaci rektifikačního zařízení (princip závitového nebo hydraulického systému) pro adaptační sednutí dřevěných konstrukcí, tedy 300 mm pod finální výšku.
Kamenné zdivo Pustevenky bylo obnoveno, v zakládací spáře a ve styčných vertikálních plochách se přichytilo k sousední železobetonové konstrukci pomocí kotevních trnů.
V části Pustevenky je u terénu zdivo z vodostavebního betonu, založené na základové desce, s níž tvoří bílou vanu. Suterénní prostor se využívá pro rozvody technologických zařízení. Strop je v Pustevence železobetonový deskový z filigránových desek a spřahovací nadbetonávky.
Betonový strop byl navržen také nad kuchyní. Je železobetonový deskový, polomontovaný z filigránových desek a spřahovací nadbetonávky. Ztužující věnec je v úrovni stropní desky, nadokenní překlady jsou monolitické železobetonové jako součást stropní konstrukce.
Stěnové a sloupkové konstrukce
Základové trámy jsou dubové, dřevěná konstrukce se skládala na rybinu. Prostor mezi trámy byl vyplněn přírodním těsnícím materiálem (mech, ovčí vlákno). Spáry kryjí lišty, kotvené dřevěnými klínky. Roubení bylo repasováno nebo nahrazeno novým. Standardní profil je 200/200 mm, našly se však odchylky (od 120/80 u rámů oken až po 200/440 mm). Délky se pohybují od 200 po 9000 mm. Materiálově se jedná o převážné o smrk, variantně jedle.
U vybraných částí roubení bylo protézováním vyměněno degradované zhlaví nebo se podélně plátováním doplnila jednostranně odtesaná strana (prohoření, vlhkostní degradace).
Nové roubené konstrukce: Použity byly tam, kde stávající prvky chyběly nebo nevyhověly požadavku na repasi. Stejně jako stávající byly stabilizovány tesařskými spoji. Leží bez přímého kotvení na betonové desce. Slouží jako nosná konstrukce pro stropní trámy a krov.
Nové roubené konstrukce budou přes veškerá opatření podléhat sesychání, proto se zejména na jižní straně objektu v celé výšce prováděly s nadvýšením. Týkalo se to hlavně usazení stropních trámů, které jsou v mírném spádu od jižní fasády tak, aby bylo potřeba další stropní vrstvy co nejméně klínkovat a nenarušilo to dojem rovinnosti trámů.
Základový pás: Vzhledem ke špatnému stavebně technickému stavu byl odstraněn a nahrazen novým dubovým. Trámy jsou ručně tesané, s insekticidní a fungicidní úpravou a nátěrem z karbolinea. Spojeny jsou v rozích rybinovým spojem nebo přeplátováním s rohovým kampem v každé páté řadě. Kolmé dopojení na roubení bylo provedeno průběžným přeplátováním. Roubení je v délce v rozmezí od 380 mm do 8000 mm v profilech od 200/110 mm do 200/370 mm.
Trám byl založen na vyrovnávací vrstvu maltového lože (rektifikovaného dubovými klínky) tak, aby byla zaručena rovinnost první šáry a překonána případná nepřesnost betonové podkladní desky. Trámy probíhají i pod dveřmi, aby provázaly celistvou konstrukci roubení.
Jedle pro Libušín
Libušín byl jako jediná část stavby řešen z jedlového dřeva. Roubení má délky v rozmezí od 250 do 9200 mm v profilech od 200/50 do 200/440 mm, založeno je na dubových zakládacích prazích. Kladlo se přes dubové rektifikační podložky (vyplnění trojitým svazkem ovčí vlny s příměsí mechu). V rozích je vázáno rybinovým spojem a v každé páté řadě pak rohovým plátem s kampem. Stěny, které jsou na kolmo napojovány do obvodového roubení jsou příčně plátovány.
Na roubení se v exteriéru i v interiéru osekávaly krokve s kampovým spojem, na rybinu začepovávaly konzoly. Okenní rámy jsou spojeny na jednostranný ostřih. Přiléhající roubení se připojovalo čepováním. Jako spojovací prvky byly zvoleny dubové kolíky. Roubení ostatních částí objektu je ze smrkového dřeva.
Obnova stropů
Stropy zůstaly zachovány pouze v krčmě a v Parmově přístavbě. V krčmě se stropní trámy a překládaný záklop repasovaly, poškozené části se protézovaly podélným plátováním a kolíkováním. Poškozená prkna záklopu jsou nahrazena.
Stropní trámy v Parmově přístavbě byly zhruba před 40 lety opatřeny podhledem v podobě trámového stropu. Nahradila ho původní úprava, omítaný podhled na prkenném podbití na původních stropních trámech. V rámci toho byla vrácena i část roubené stěny historicky tvořící předěl mezi krčmou a Parmovou přístavbou. Stávající stropní trámy byly po sanaci osazeny zpět i se záklopovými prkny (degradované nahradily nové).
V jídelně Libušína se stropní konstrukce nedochovaly. V hlavní lodi a v apsidě jsou stropní trámy ve dvou rovinách – spodní z nich tvoří strop jídelny, vrchní rovina vytváří distanční mezeru a zároveň je nosnou konstrukcí pochozích vrstev půdy. Kazetový strop nese v devíti středových polích skleněné tabule, tyto trámy byly příčně přeplátované. Okrajová pole tvoří ochoz. V místě hrany zasklení strop podepírá trámový rám, vynášený konzolami. Všechny trámy jídelny a věže byly natřeny olejovou barvou, mají zdobené hrany.
Fasády
Šindelový obklad v části fasádního pláště kuchyně, kanceláře a na stěnách věžičky kuchyně je štípaný z jedlového dřeva, spojovaný jednoduchým šípovým zámkem. Obklad je natlučen do smrkových latí, kotvených na dřevěný rošt nebo na kontralatě a spolu se souvrstvím tepelné izolace pak na cihelné zdi.
Spoje roubení se prováděly distančními dubovými kolíky v roztečích 0,5 m. Mezi ně se vkládal pás tepelně izolační ovčí vlny na šířku ložné spáry roubení. Pro doplnění těsnosti se použil mech. Hoblované lišty byly umístěny tak, aby zakryly přechody mezi vrstvami. Připevněny jsou dubovými kolíky.
U cihelných stěn byly podle kamenné podezdívky pod roubením navrženy sokly z lomového kamene. Částečně kryjí zateplení z extrudovaného polystyrenu a hydroizolaci. Tloušťka podezdívek se zužuje z 250 mm u paty po 200 mm u koruny. Zídka byla stavěna na sucho.
TZB
Obnova Libušína se neobešla bez změny vytápění na tepelná čerpadla a zajištění hasicího zařízení. V jídelně je plynové stabilní zařízení. Náročný a zároveň unikátní je způsob požární ochrany, který se používá u muzejních archivů a expozic s archiváliemi – tedy všude tam, kde nelze hasit konvenčním způsobem s využitím pěny nebo vody. „Inertní plyn vpuštěný do místnosti sníží procento kyslíku a tím zamezí hoření. V plášti šindelové střechy jsou naopak hlavice vodního systému, které slouží pro postřik fasád a povrchu střech. Aby obvodový plášť roubenky správně těsnil a byl nepropustný, opatřili jsme vnitřní stranu obvodové konstrukce mezivrstvou speciální fólie, tzv. moderní parozábranou,“ dodává architekt Svěrek.
| Základní údaje |
|
Místo: Pustevny, Prostřední Bečva |
Ruční práce pro tesaře
Veškerý materiál byl nařezán z kmenů ze stejných nadmořských výšek, šířka kmenů měla být větší, podle dochovaných částí se dříve pracovalo s širším materiálem, než je dnes běžné. Dřevo bylo ponecháno dva měsíce na místě stavby v klidu, chránilo se proti slunci a průběžně se kropilo. Trámy se pak otesávaly za mokra, poté se ručně hoblovaly. Také jejich profilace se prováděla tesařsky. Kromě toho se dřevo využilo na protézování, plombování, roubení a krovy. Styky roubení krovů a jiné detaily musely být přesné a beze spár.
Pevnost konstrukce určuje kvalita spojů, proto bylo třeba jednotlivé součásti a díly vyrobit tak, aby objemové změny tvarů, vznikající sesycháním a borcením dřeva, byly co nejmenší. Původní materiál byl spojován pouze na jednoduché konstrukční spoje. U umělecko-řemeslných prvků, tesařských konstrukcí a v interiérech nebylo možné použít žádné kovové spoje.
Podélné spoje boční: ze dvou desek k sobě lepených klihem pouze na sraz.
Spoje na vložené pero: materiál spojený k sobě čelem na pokos pod úhlem 45° – na obou jeho koncích je drážka, do které se vkládá pero.
Rámové spoje na jednoduchý čep a dlab: nábytek, dveře, okna, okenní rámy, rámy nábytku.
Spoje na rybinovou drážku: jednoduché rybinové drážky pod úhlem 20° – výroba nábytku, stolů, lavic.
Stojatý a ležatý svlak: tyto spoje se nelepí, umožňují volný pohyb desek po svlaku – výroba nábytku, stolů a lavic.
Spoje rohové: otevřené a polokryté ozuby
(cinky) – nábytek.
Na dřevěný hřebík: používá se na zpevnění rámů spojených na čep a dlab – výroba nábytku, dveří, oken a okenních rámů.
Na polodrážku: suchá montáž dřevěných podlah, kde se podélné spoje obou boků překrývají. Polodrážka kryje spáru, ale nesmí být přilepena z důvodu vysoké vlhkosti a pohybu materiálu. Samotné desky jsou fixovány hřebíky. Počet hřebíků je dán šířkou materiálu.
Hřebíky: některé části obkladů, krycích profilů a podlah. Používaly se hřebíky s plochou mřížkovanou zápustnou hlavou a hřebíky kolářské, určené k fixaci krycích lišt.
Vruty: pro rozebíratelné spoje a pro velmi namáhané součásti a dílce. Nejčastěji se používaly zápustné vruty. Vruty s čočkovitou hlavou se přiznávají na povrchu, slouží jako fixace kování a štítků.
Výběr materiálu a jeho příprava
Ve Valašském muzeu se dochovala část vybavení interiéru. Bylo tedy dobře patrné, jak řemeslníci přistupovali k výběru řeziva. Vybírali ho převážně v radiálním a poloradiálním řezu, a to i bez vyříznutí jádra. Materiál pak opracovali hoblováním a příčným řezáním. Police, výplně obložení stěn nebo záklop stropu vyrobili z jednoho kusu dřeva. Pouze tam, kde je šířka větší než 220-250 mm, byl materiál vyroben ze dvou částí spojených boky a lepených na sraz.
Prkna a fošny ze dřeva radiálního a poloradiálního: Jednotlivé díly se řezaly ručně, ornamenty pomocí vykružovacích pil a šablon. Díly se pak opracovaly pomocí rašple, pilníku a hoblíku. Geometrické tvary se rýsovaly přímo na materiál pomocí kružítek, pravítek, rejsku a pokosníku. Šablony se nepoužívaly, pouze se opakovaly stejné rozměry. Žádný prvek proto není stejný. Používaly se dláta, čepovky, hoblíky nebo jiné ruční nářadí.
Konvexní, konkávní a fazetové profily se rýsovaly pomocí pravítek a rejsku. Materiál se pak opracoval hoblíkem. Výsledný tvar se namočil vodou z důvodu zvednutí letokruhů a svalů, včetně narušeného dřeva po řezu pilkou. Po vysušení se dřevo přebrousilo brusným papírem po směru vláken. Použité hoblíky: žlábkovník, římsovník, polodrážkovník, výžlabník, okrouhlík a člunkař.
Strojní řezání a frézování: Bylo povoleno u výroby profilů oken a okenních rámů v příčném i podélném řezu včetně dlabů a čepů. Po vyhotovení finálního výrobku se povrch ručně přehobloval hoblíkem klopkařem, mackem a cidičem.
Vzhledem k tomu, že se nedochovaly hoblíky, kterými byly profily ručně vyhoblovány, musela se většina profilů frézovat na strojích. Strojní opracování se ale provádělo pouze v pomocné rovině. Profily se pak ručně přebrušovaly pomocí smirkových papírů.
Strojní podélné řezání bylo využito také u obkladů stěn, výroby dveří, nábytku, ozdobných polic nad obklady, krycích lišt, podlah a profilů. Nařezaný materiál se pak opracoval mechanicky pomocí hoblíků klopkař a macek.
Ruční hoblování: opracování dřeva pomocí hoblíků je nejšetrnější, přispívá ke zkvalitnění povrchu dřeva – jeho povrch je hladší a nedochází k poškození vláken. Ručně hoblované dřevo také déle odolává povětrnostním podmínkám. Potvrdily to výsledky vzorků, které byly vystaveny povětrnostním vlivům po dobu šesti měsíců. Změny mezi ručně hoblovaným dřevem a strojním opracováním byly patrné již po několika dnech. Vliv na kvalitu má také málo vyschlé dřevo. Takový materiál se špatně hobluje, po jeho vyschnutí není dřevo hladké. Hoblíky se liší nejen tvarem, ale i za jakým účelem se používají. Základní druhy hoblíků: zubák, uběrák, hladík, klopkař, macek, cidič.
Nejdřív se vyrovnaly větší nerovnosti materiálu pomocí hrubých uběráků (hoblík konvexního typu), poté se zvolila spodní a vrchní část, která se pak upravovala jako pohledová. Nejdříve tesař použil hladík, kterým odstranil hrubší povrch dřeva, velké plochy vyrovnával mackem, na dokonalé dočištění použil klopkař a na závěr hoblík cidič, který plochu dokonale vyhladil. Boky se hoblovaly mackem. Pokud klížil dva boky k sobě, zdrsnil jejich plochu hoblíkem zubákem.
Dlaby a čepy: Pro pevné spojení různých součástí a dílců slouží spoje na čep a dlab, které se provádí pomocí dlát. Při dlabání je nutné dbát ohled na štípatelnost dřeva po vláknech i proti nim. Aby byly dlaby ostré, nasazujeme dláto při prvním záseku asi 1 mm od rysky a poté dlab dočistíme. Čepy truhláři řežou pilkou čepovkou nebo pomocí pásové pily.
Opracování vykružovacích a zaoblených částí: Nerovnosti mírně zakřivených nebo zaoblených součástí se přehoblovaly různými hoblíky po vláknech nebo pod úhlem 45°. Nerovnosti značně zaoblených částí, vykružovaných nebo nepravidelně zakřivených se opracovaly rašplí a pilníkem, nakonec přebrousily brusným papírem.
Střechy a krovy
Nosné konstrukce krovů nesou střechy s krytinou ze šindele s dvojitým krytím. Šindele jsou jedlové, štípané na šípový zámek, přibíjely se hřebíky. Střecha má dvojité laťování na bednění s pojistnou hydroizolací. Bednění a pojistná izolace byly zvoleny s ohledem na realizaci střechy ve dvou fázích a na rychlé zakrytí střechy a spodní roubené konstrukce během stavby. Při kladení šindelů se dbalo na historickou přesnost – například na hlavním portiku jídelny se jeden až dva šáry šindele vynechaly do ztracena s přesahem přechodu až na sousední střechy; pokládka se porovnávala se starými fotografiemi. Styk šindele se stěnou nebo vikýřem nekryje plech, ale je vyhroužen šindelovou krytinou (v tomto případě bylo možné volit jednovrstvé kladení šindele). Nárožní hrany krytiny byly rovnoměrně vykrouženy přes fixační nárožní lať.
Okapové hrany šindele se prořezávaly, jejich čelo kryje prkno. Ozdobné hrotnice byly ve hřebech střech osazeny tak, aby vytvořily okapový nos přes střešní hydroizolaci. Hlavní vnitřní úžlabí jsou oplechovaná na prkenném bednění.
Pustevenka: Krov je jednoduchý sedlový s hambalky v každé druhé vazbě. Jedná se o zachovalou část, proto byl zvolen postup obnovy. Všechny prvky krovu jsou ze smrkového dřeva v profilu 110/140 mm. Krokve jsou začepovány do vazných trámů, vrcholový spoj krokví byl přeplátován s pojistným dubovým kolíkem. Hambalky jsou do krokví chyceny na rybinový plát fixovaný dubovými kolíky. Námětky se kotvily začepováním a dřevěnými kolíky.
Parmova přístavba: Valbový krov s vikýři, pod hlavní rovinou střechy je doplňková střešní rovina nad úrovní oken 1. NP. Krokve a námětky jsou v profilu 110/140 mm, krokve ve spodní úrovni střechy 120/140 mm. Krokve jsou osedlány na roubení s kampovým zapuštěním a pojistným kolíkovým spojem, zbylé spoje krokví byly řešeny tesařsky. Krokve vedlejší roviny střechy stejně jako vzpěry jsou provázány do vrstev roubení rybinovým plátováním.
Krčma: Krov je nový jako kopie původního hambalkového krovu.
Kuchyně: Valbová střecha s vikýřem, krov jednoduchý. V každé vazbě je krokev čepovaná do krátčat, jednostranně opatřena kleštinou. Krokve byly usazeny na vazné trámy nebo krátčata čepováním s doplňkovým kolíkovým spojem, zbylé spoje krokví byly řešeny tesařsky. Hambalky jsou do krokví chyceny jednostranně dřevěnými kolíky, námětky začepováním s pojistným dřevěným kolíkem.
Jídelna: Střecha je členitá valbová s vikýři a s věží. Střešní celky tvoří krov věže, apsidy, hlavní lodě a jejích křídel.
Krov hlavní lodě – krokve jsou v profilech 140/170, 100/120 a 120/140 mm, hambalky 140/170 mm, námětky 100/120 mm, mm, vaznicové trámy 150/150 mm. Krokve byly osedlány na roubení s kampovým zapuštěním s pojistným prokolíkováním, zbylé spoje krokví se řešily tesařsky. Hambalky jsou do krokví chyceny na rybinový plát fixovaný dubovými kolíky. Námětky se kotvily začepováním a kolíkováním (u krokví) a osedláním s kampem ve spojení s vykonzolovaným vaznicovým trámem. Vaznicový trám je osedlán s kampem a na konzoly.
Krov křídel – krokve v profilech 140/170 a 100/120 mm. Některé z nich byly osedlány na roubení, případně vaznicový trám s kampovým zapuštěním a pojistným kolíkováním, další byly řešeny tesařsky.
Hana Vinšová
Foto: archiv ateliéru Masák & Partner
