Na evropském trhu je celá řada materiálů pro montáž obkladů a dlažeb. Jedná se v první řadě o lepicí
a spárovací tmely, kterých bychom napočítali okolo padesáti. Nabízí je výrobci nejen z tradičních západních zemí, jako jsou Německo, Francie, Španělsko či Itálie, ale i země středoevropské, tedy Česká republika, Slovensko a Polsko, nebo také například Turecko či Řecko.
Vyznat se v této změti značek není vůbec jednoduché, proto je dobré vědět, jakým způsobem na trhu rozpoznat hmoty kvalitní od těch méně kvalitních. Pamatují na to dvě důležité normy, a to ČSN EN 12004 a ČSN EN 13888.
Díky normě ČSN EN 12004 víme, že se lepicí tmely rozdělují na lepidla „standardní“ a lepidla „pro náročnější aplikace“, tedy jednoduše „flexibilní“. Budeme-li se zabývat pouze hmotami s cementovým pojivem, pak je možné tyto lepicí tmely rozdělit na dvě základní skupiny – „standardní – C1“ a „flexibilní – C2“. To však není vše, lepicí tmely mají ještě celou řadu dalších vlastností, které jsou označeny různě:
● F (fast setting) – rychle tuhnoucí,
● T (thixotrop) – s redukovaným skluzem,
● E (extended open time) – s prodlouženou otevřenou dobou,
● S1 – deformovatelné,
● S2 – vysoce deformovatelné (se schopností přizpůsobit se pohybu v podkladu).
Kombinací uvedených zkratek získáváme velmi rychle parametry daných lepidel, a to i v případě, že na obalu není návod v českém jazyce. Označení, například „C2 FT S1“ nebo „C2 TE S2“ a podobně, jsou výrobci povinni již několik let uvádět na obalech produktů.
Stejně jako u lepidel je tomu i u spárovacích tmelů, kde norma ČSN EN 13888 rozděluje tmely do dvou základních skupin CG1 (standardní) a CG2 (flexibilní). V současné době se zpravidla používají výhradně tmely CG2. Jde o to, že tyto hmoty mají mnohem lepší fyzikální vlastnosti (pevnost v tlaku, pevnost v tahu za ohybu, otěruvzdornost, stranovou přídržnost, nižší nasákavost) a tím i lepší chemickou odolnost a vodoodpudivost.
Současným trendem při výrobě lepidel je nabízet takové hmoty, které jsou v první řadě maximálně bezpečné (obsahují vysoký obsah lepivých přísad), vysoce výkonné (obsahují lehčená plniva), univerzální (vhodné na stěny i na podlahy, pro nejširší okruh obkladových materiálů, do vnitřního i vnějšího prostředí) a také nabízejí co nejsnazší zpracování pro řemeslníka (mají krémovou konzistenci, jsou bezprašné).
Dalším, stále častěji se opakujícím tématem je montáž velkých formátů MAXX, kde ještě více než u běžných obkladů či dlažeb záleží na přípravě ideálně rovného podkladu a na penetraci. Používá se lepení metodou Floating-Buttering a samozřejmé je také hlídání času pro správnou montáž (vytvoření povlaku apod.). Pro vlastní montáž pak nestačí obyčejná řezačka a ruce, je nutné používat speciální nářadí.
Jestliže je obkladovým materiálem přírodní kámen, doporučujeme lepidla s obsahem trasu, který eliminuje agresivitu cementu a snižuje riziko tvorby výkvětů či jiných barevných změn na přírodním kameni.
Pokud budeme obkládat materiálem o velkém formátu (330×330 mm až 1000×3000 mm), doporučují se lepidla s lehčeným plnivem – jednak se snižuje spotřeba na m2, jednak se lepidlo snáze rozprostře a spojí na rubové straně dlaždic.
Je nutné řídit se návody na zpracování a dodržet zvláště poměr mísení, teplotu při zpracování, a to i teplotu podkladu, dobu zpracovatelnosti a samozřejmě se řídit obecně platnými předpisy, které určují parametry, jako jsou síla lože daného materiálu, vytvoření povlaku, délka technologické přestávky, předcházení klimatickým vlivům (mrazu, horku, průvanu, slunečnímu svitu, dešti) apod.
Nestačí mít správné lepidlo a spárovací hmotu. Stejně jako u jiných prací je potřeba posoudit kvalitu podkladu a pokud kvalitní není, umět ho upravit na požadované parametry. V první řadě jsou to rovinnost podkladu, čistota a soudržnost a samozřejmě i odpovídající zbytková vlhkost. Součástí přípravy je i správná penetrace podkladu. Teprve když máme dostatečně kvalitní podklad, lze přistoupit k vlastní montáži obkladů.
Ani teď však není jednoduché vybrat ten správný produkt. Je potřeba vědět, v jakém provozu bude montáž probíhat, zda bude finální plocha méně či více namáhána mechanicky nebo chemicky, zda se jedná o suchý či mokrý provoz, zda je plocha vodorovná či svislá, ve vnitřním či vnějším prostředí, jaká bude požadovaná šířka spáry, jakou sílu má obkladový materiál a zda se jedná o keramiku, sklo, umělý či přírodní kámen. Stejně tak je nutné vědět, zda se jedná o pevný podklad (vyzrálý nebo nevyzrálý potěr) nebo o podklad nestabilní (deskový materiál). Teprve na základě těchto informací je možné vybrat z celé řady lepicích tmelů ten nejvhodnější.
JAN BESEDA
foto archiv firmy Schönox
Jan Beseda (*1957) absolvoval SPŠS v Plzni. Od roku 1983 působí ve stavebnictví na pozicích mistr, stavbyvedoucí, technický poradce. V současné době je servisním technikem společnosti Schönox.
