Začala rekonstrukce Staroměstského jezu

Převzetím staveniště v Praze a současným zahájením těžby žulových kvádrů v lomu na Příbramsku začala oficiálně rekonstrukce památkově chráněného Staroměstského jezu v našem hlavním městě. V zimě, ideálně za mrazu, přijde na řadu těžba dubového dřeva na rámovou konstrukci. A pak už v dubnu příštího roku vypuknou vlastní práce na Vltavě.

Jak říká Daniel Boďa z Metrostavu, jenž náročný projekt řídí, tři a půl roku vždy od jara do podzimu bude při pohledu přes Vltavu na Pražský hrad poutat pozornost nejen Karlův most, ale i flotila plovoucích rypadel, jeřábů či tlačných člunů. Mezi Sovovými mlýny a Novotného lávkou se nachází šikmý, více než 320 metrů dlouhý jez dokončený v roce 1241, který si jako jediný v metropoli zachoval původní vzhled a tvar. Uprostřed něj se nachází propust pro vory široká 12 metrů. Je to pevný dřevěný jez s kamennou výplní takzvaného pražského typu, jenž byl vzorem pro další stavby v korytech řek v širokém okolí. Zajišťoval vodu pro pohon Sovových mlýnů, pro napájení vodního náhonu Čertovky a také Staroměstských mlýnů. V roce 1958 byl zapsán na seznam nemovitých kulturních památek. Během své existence prošel mnoha opravami. Ta poslední, před 55 lety, zaměnila kamennou výplň jeho dřevěného roštu za beton.

„Projekt rekonstrukce jezu se může zdát na první pohled jako technicky a technologicky nenáročný, ale každé takové vodní dílo je kompletně pod vodou a jeho současný technický stav nelze zjistit. Investor s projektantem proto při zadání naší zakázky vycházeli pouze ze starobylých výkresů či kreseb a z toho, co na staveništi sami viděli, když si v neoprenu jez procházeli a prohlíželi,“ říká Ing. Daniel Boďa.

Nadcházející rekonstrukce, při níž proběhne i archeologický průzkum týkající se zejména původních dubových pilot ze 13. století, má za úkol vrátit památkově chráněnému dílu jeho historický vzhled. Stavbaři proto budou v co největší míře využívat původní technologie a dřevěný rošt opět vyplní kamennými deskami tak, jak tomu bylo při vzniku jezu. Vytěžené dřevo se stluče do vorů, minimálně na měsíc namočených ve vodě, aby se stabilizovalo a nekroutilo. Po odtažení na staveniště zůstanou trámy až do montáže potopené. I po ní se ale budou kropit, aby zůstaly zachované podmínky, v nichž se dřevo bude nacházet po znovuzaplavení jezu.

„Jinak, než po vodě se na staveniště nedostaneme, proto použijeme plovoucí rypadla či jeřáby a pro dovoz i odvoz materiálů tlačné čluny. Beton se třeba bude vozit tak, že autodomíchávače najedou v přístavu na hornopalubovou loď, kterou ke staveništi dotlačí remorkér. Pro zázemí personálu a ukládání materiálu využijeme soustavu pontonů přikotvených k provizorním dalbám, což jsou piloty určené k vyvazování plavidel nebo k navigaci,“ dodává vedoucí projektu.