Keramický obklad představuje hodnotnou a trvanlivou úpravu stěn i podlah. Při jeho výrobě se využívá jedna
z nejstarších stavebních hmot na světě – hlína. Od prvních hliněných tabulek k dnešním obkladům a dlažbám však vývoj urazil velmi dlouhou cestu. Stále vyšší kvalita obkladů a dlažeb vyžaduje i odpovídající zdokonalování lepicích a spárovacích hmot. Typickou a podstatnou vlastností všech moderních a kvalitních produktů je snadná zpracovatelnost a přitom dlouhodobá životnost.
Obojí je však podmíněno přísným dodržováním pracovních postupů. Je nutné si uvědomit, že používání nejlevnějších materiálů nebo dokonce vynechání některých kroků předepsaného postupu je šetřením na nesprávném místě.
Čtyři základní kroky
Montáž obkladu a dlažby je v zásadě jednoduchou záležitostí, spočívá jen ve čtyřech krocích:
1. příprava podkladu včetně případné hydroizolace,
2. lepení,
3. spárování,
4. čištění a ošetřování.
Dobře připravený podklad
Optimálního výsledku dosáhneme jen na dokonale připraveném podkladu. Ten musí být suchý, rovný, pevný, čistý, zbavený mastnot, zbytků barev, prachu a nesoudržných volných částic.
Různorodosti podkladů (omítka, sádrokarton, beton, potěry, plynobeton, umakart, dřevotříska, staré obklady atd.) odpovídá i široká nabídka lepicích hmot dostupných na trhu.
Každý v praxi se vyskytující podklad doporučujeme opatřit základním nátěrem – penetrací –, který má za úkol zejména navázat zbytkový prach, předvlhčit podklad, a tak omezit předčasnou ztrátu záměsové vody z lepicí, hydroizolační nebo vyrovnávací hmoty, sjednotit nasákavost podkladu a zejména zlepšit přilnavost dalších materiálů. Kritériem volby použité penetrace je zejména hledisko nasákavosti podkladu – jinou penetraci použijeme na beton, potěr, omítku nebo sádrokarton, jinou na starší obklad, umakart apod. Důležitou vlastností u nasákavých minerálních podkladů je rovněž typ pojiva, tj. rozlišujeme, zda byl použit anhydrit nebo cement. Je typické, že většina poruch dokončeného díla je způsobena právě špatně připraveným neočištěným podkladem nebo vynecháním základního nátěru – penetrace. Přitom cena penetračních přípravků na 1 m2 je zpravidla menší než jedna setina ceny použitých obkladaček nebo dlaždic. Při vyrovnání podkladu na stěnách není nutno zvažovat, jaký materiál použít. Rychlá a dobře zpracovatelná vyrovnávací malta může být jedinou a přitom optimální variantou. Vyrovnání podkladu na podlahách již vyžaduje trochu úvahy. Plošně menší rozsah nerovností hravě srovnáme již zmíněnou vyrovnávací maltou. Pro celoplošné vyrovnání použijeme některou samonivelační hmotu.
Hydroizolace 
Častým problémem hotových obkladů a dlažeb vystavených účinkům vody (koupelna, sprchový kout, balkón, venkovní terasa, bazén) je prosakování vody pod dlažbu nebo obklad způsobené nedokonale nebo nevhodně aplikovanou spárovací hmotou a nedostatečným pokrytím rubu dlaždice lepidlem. Když se voda dostane pod dlažbu a prosákne do podkladní konstrukce, může ji i vážně poškodit. Bezpečným řešením je použití hydroizolační hmoty pod lepicí maltu, která konstrukci ochrání i při méně povedeném vyspárování.
Volba správné hydroizolace je závislá na několika faktorech: zda se jedná o konstrukci v interiéru či exteriéru, zda působící voda na obklad nebo dlažbu je tlaková nebo netlaková a zda obsahuje chemické látky (např. u bazénů, myček aut apod.)
Nutno podotknout, že tyto materiály, obecně nazývané hydroizolační stěrky, jsou definovány v platné ČSN EN 14891 Lité vodotěsné výrobky pro použití pod lepené keramické obklady – Požadavky, metody zkoušení, posuzování shody, klasifikace a označování. Pro správnou volbu výrobku pro daný případ použití je jistě dobré se s klasifikací jednotlivých materiálů podle této normy blíže seznámit.
Nedílnou součástí dokonale provedené hydroizolační vrstvy jsou i tzv. systémové komponenty, překrývající pružně a vodotěsně problematická místa, jako jsou např. dilatační spáry, styky stěna–stěna, stěna–podlaha, rohy místností, vstupy do konstrukce z vnějšku (potrubí, vpusti apod.).
Lepení
Volba správné lepicí malty pro daný typ obkladačky nebo dlaždice, pro daný podklad a dané prostředí je pravděpodobně tím nejproblematičtějším krokem v celém postupu. Systémy materiálů jednotlivých výrobců nabízejí celou škálu lepicích malt tak, aby byly dostatečně pokryty požadavky na dokonalé položení dlažby nebo nalepení jakéhokoliv obkladu bez ohledu na jejich technické vlastnosti, a to ve všech možných, i nejnáročnějších prostředích.
Vhodným vodítkem je vedle technických listů jednotlivých lepicích malt s podrobnými popisy použití také zatřídění lepicích malt podle platné ČSN EN 12004, resp. ČSN EN 12002, upravující zkušební metody.
Základní rozdělení lepicích malt
● C – cementové lepidlo,
● D – disperzní lepidlo,
● R – lepidlo na bázi reaktivních pryskyřic.
Zatřídění
● Třída C1 – malta nebo lepidlo splňující základní požadavky normy; počáteční tahová přídržnost ≥ 0,5 N/mm2; doba zavadnutí, tahová přídržnost ≥ 0,5 N/mm2 ne méně než po 20 minutách,
● třída C2 – malta nebo lepidlo splňující přídavné požadavky normy; vysoká počáteční tahová přídržnost ≥ 1,0 N/mm2.
Charakteristika
● F – rychletuhnoucí malta; prvotní tahová přídržnost ≥ 0,5 N/mm2 nejvýše po 6 hodinách; doba zavadnutí, tahová přídržnost ≥ 0,5 N/mm2 ne méně než po 10 minutách,
● T – malta se sníženým skluzem; skluz ≤ 0,5 mm,
● E – malta s prodlouženou dobou zavadnutí; doba zavadnutí, tahová přídržnost ≥ 0,5 N/mm2 ne méně než po 30 minutách.
Příčná deformace (flexibilita, pružnost)
● S1 – deformovatelné lepidlo; průhyb ≥ 2,5 mm a ≤ 5 mm,
● S2 – vysoce deformovatelné lepidlo; průhyb > 5 mm.
Je nutné zdůraznit, že deformovatelná lepidla se používají v těch nejnáročnějších prostředích, zejména tam, kde je dlažba nebo obklad vystaven vlivům výraznějších náhlých teplotních změn, tj. na podkladech s podlahovým vytápěním a v exteriéru – balkóny, terasy, fasády apod. Běžným omylem zpracovatelů je názor, že lepicí malta s klasifikací C2 je již sama o sobě deformovatelná, tedy bývá nesprávně považována za pružnou, flexibilní maltu.
Důležitým hlediskem pro kvalitu lepení je také pokrytí rubu dlaždice nebo obkladačky lepidlem. Platí nepsané pravidlo, že v interiéru má být „omočená“ kontaktní plocha ≥ 65 %, v exteriéru pak ≥ 90 %.
Samostatné pojednání by vyžadovalo dnes tak časté lepení velkoformátových dlažeb, v mnoha případech s téměř nulovými spárami. Jen stručné doporučení: použijte vždy rychletuhnoucí lepidlo a dodržte minimální šířku spáry 2 mm.
Spárování
Volba správné spárovací malty je závislá vedle použitého typu obkladačky nebo dlaždice a daného prostředí také na maximální šířce spáry. Obvyklé spárovací malty jsou použitelné pro šířku spáry do 7 mm bez nebezpečí vzniku trhlin, speciální spárovací malty pak umožňují jejich použití i pro jiné dimenze spár. Kvalitu spárovacích malt definuje norma ČSN EN 13888.
Základní rozdělení spárovacích malt
● CG – cementová spárovací malta,
● RG – spárovací malta na bázi reaktivních pryskyřic.
Zatřídění
● Třída 1 – běžná spárovací malta splňující základní požadavky normy, mj. odolnost vůči obrusu ≤ 2000 mm2; nasákavost po 30 minutách ≤ 5 g; nasákavost po 240 minutách ≤ 10 g,
● třída 2 – speciální spárovací malta splňující přídavné požadavky normy, mj. odolnost vůči obrusu ≤ 1000 mm2; nasákavost po 30 minutách ≤ 2 g; nasákavost po 240 minutách ≤ 5 g.
Příčná deformace (flexibilita, pružnost)
● S1 – deformovatelná spárovací malta; průhyb ≥ 2,5 mm a ≤ 5 mm,
● S2 – vysoce deformovatelná spárovací malta, průhyb > 5 mm.
Součástí dokonalého vyspárování dlažby nebo obkladu je také pružné utěsnění problematických spár, tj. zejména dilatačních spár, styků stěna–stěna, stěna– podlaha, rohů místností, vstupů do konstrukce z vnějšku (potrubí, vpusti, zařizovací předměty apod.). K těmto účelům je možné použít hmoty na bázi silikonu, akrylu nebo polyuretanu. Pro speciální použití nutno vždy volit odpovídající pružnou spárovací hmotu (spáry pod vodou, dlaždice nebo obkladačky citlivé na kyseliny, sklo, beton apod.).
Čištění a ošetřování
Prakticky každé znečištění organického i anorganického původu lze odstranit „bez porušení podstaty látky“. Impregnace, ochrany obkladu, odstraňovače plísní a čističe na různých bázích dokážou vzhled a trvanlivost obkladu nebo dlažby výrazně pozvednout.
JAROMÍR DALÍK
foto archiv firmy Murexin
Ing. Jaromír Dalík (*1952) je absolventem Fakulty stavební VUT v Brně. Pracuje ve stavebnictví téměř 40 let. Ve své profesionální kariéře zastával různé technické funkce. V současné době je produktovým manažerem společnosti Murexin.
