Problematické provedení detailů ETICS podle nových požárních předpisů

V srnu 2016 vstoupila v platnost revidovaná norma ČSN 73 0810 Požární bezpečnost staveb – Společná ustanovení a s ním se výrazně změnil přístup v zateplování budov. Tento článek reaguje na vzniknuvší situaci a nutnost měnit složení zateplovacích systémů, zejména u nejproblematičtější výškové kategorii budov s požární výškou hp 12–22,5 m, u které je nejvíce požadavků na provedení detailů k zajištění požární bezpečnosti staveb, jako jsou požární pruhy, horizontální konstrukce, průjezdy, elektrorozvody, hromosvody, únikové cesty apod. Zhruba každý čtvrtý bytový dům v Česku spadá do této výškové kategorie.

Standardní normové řešení
Standardní normové řešení předpokládá provedení 900 mm širokých pruhů z materiálu třídy reakce na oheň A1 nebo A2 nad každým podlažím (včetně posledního podlaží) průběžně okolo celé budovy. Dále jsou vyjmenována riziková místa s možností působení požáru, jako jsou založení systému, únikové cesty, horizontální konstrukce, elektrická zařízení, vyústění vzduchotechnických zařízení apod., která se musí také zabezpečit proti požáru.

Tímto řešením je umožněno používat na fasádě hořlavé izolační materiály při dodržení požadavků čl 3.1.3.2 ČSN 73 0810 a následně toto řešení znamená střídání izolačních materiálů na fasádě. Nejběžnějšími materiály používanými na zateplení domů jsou pěnový polystyren (EPS) a minerální vata (MW), která se díky své nehořlavosti využívá právě jako protipožární bariéra. Při provedení standardního protipožárního řešení u běžného osmipatrového domu (obrázek č. 1) je zhruba na polovině plochy možné použít EPS, resp. tepelnou izolaci třídy reakce na oheň B až E, a na polovině je nutné použít MW, resp. izolaci třídy reakce na oheň A1 nebo A2. 

Časté střídání materiálů s sebou ale může přinést komplikace při realizaci zateplení nebo následně. Mezi největší problémy kombinace materiálů patří:
– nesouvislý podklad pro omítku, hrozí „prokreslení“ v místech s rozdílnou difuzí vodní páry přes EPS a MW;
– rozdílné rozměry desek EPS a MW – složitý, prakticky neproveditelný spárořez, týká se to především míst, kde se potkávají vodorovné a svislé pruhy;
– nutnost vyztužení v místech přechodu materiálů dvojitou síťovinou – s přesahem 150 mm na každou stranu od styku (podle čl. 8.8. ČSN 73 2901);
– rozdílné požadavky na kotvení EPS a MW;
– prakticky je nemožné brousit nerovnosti, protože plochy s MW brousit nelze.

Alternativní řešení
Některé detaily (především požární pruhy a založení sytému) lze nahradit ekvivalentní úpravou, tedy řešením vyhovujícím zkoušce podle ČSN ISO 13785-1 Zkoušky reakce na oheň pro fasády – Část 1: Zkouška středního rozměru, a omezit tak střídání materiálů. Při zkoušce nesmí dojít k šíření plamene přes úroveň 0,5 m od spodní hrany zkušebního vzorku, a to po dobu alespoň 30 minut při tepelné zátěži 100 kW. Další podmínkou je, že aritmetický průměr teplot ze tří termočlánků umístěných ve výšce 0,5 m nad „ostěním“ nesmí přesáhnout 350 °C (ČSN ISO 13785-1 NA.6).

Výrobci hořlavých tepelněizolačních materiálů se logicky snaží o co největší uplatnění svých výrobků, proto testují řešení, ve kterých jsou zmenšeny protipožární pruhy (obr. 2a), nebo v nich vůbec není použit nehořlavý materiál (obr. 2c). Provedení je obvykle postaveno na precizním provedení drobných detailů, což bývá na stavbě při reálných podmínkách velmi komplikované. Některá řešení, která vyhovují zkoušce ČSN ISO 13785-1, jsou znázorněna na obrázku 2.

Tyto detaily mají svoje úskalí:
– řešení s pruhy 200 mm (obr. 2a)
     – nutnost použít dvě, resp. tři výztužné sítě v nadpraží, z toho alespoň jedna síť musí být přes roh průběžná, přesahy síťoviny by měly být alespoň 10 cm, plus musí být použita vyztužující síťovina diagonálně v nároží. Lokálně se tak zvětšuje tloušťka povrchové úpravy systému;
     – náročné kotvení, resp. celoplošné lepení průběžného pruhu z MW výšky 200 mm, v případě použití lamel nutnost celoplošného lepení;
– špaletové řešení (obr. 2b, c)
     – nutnost použít dvě, resp. tři výztužné sítě v nadpraží, z toho alespoň jedna síť musí být přes roh průběžná, přesahy síťoviny by měly být alespoň 10 cm, plus musí být použita vyztužující síťovina diagonálně v nároží. Lokálně se tak zvětšuje tloušťka povrchové úpravy systému;
     – vzniká tepelný most v lepené spáře u špaletové izolace MW, v místě hrozí kondenzace.

Přestože by se mohlo zdát, že alternativní řešení reaguje na problémy se střídáním materiálů, není tomu tak. Téměř na každé fasádě zůstávají velké plochy, kde je nutné použít nehořlavý mate-riál nebo řešení odzkoušené na velkorozměrové zkoušce podle ISO 13 785-2. Mezi tato místa patří:
– vnější schodiště a pavlače sloužící jako únikové cesty;
– průjezdy, průchody;
– podhledy horizontálních konstrukcí;
– svislý pruh mezi jednotlivými stavebními objekty;
– vnitřní schodiště (vnitřní únikové cesty);
– oblasti bleskosvodu.

V neposlední řadě je nutné poukázat na mnohdy potvrzené skutečnosti, že výsledné provedení je závislé především na precizním zpracování a přísném dodržení technologického postupu při kombinování MW a EPS, což je při dnešním zaměstnávání nekvalifikovaných zahraničních pracovníků na řadě staveb nezajistitelné a výsledek téměř vždy vede ke zhoršení celkového stavu. U pracovníků, kteří zřídkakdy hovoří česky, není možné předpokládat znalost řady detailů a napojení kritických míst, natož normativních požadavků. 

Finanční náklady
Při volbě vhodného zateplení hrají významnou roli investiční náklady na jeho realizaci. V tabulce jsou vyčísleny náklady na provedení celoplošného nehořlavého systému a systému podle nových požadavků normy (kombinace EPS a MW). Přestože náklady na tepelnou izolaci jsou u bezpečnější a praktičtější varianty (celoplošné aplikace MW) vyšší zhruba o 30 %, v celkových nákladech je to rozdíl pouhá 4 %. Důvodem je především to, že cena tepelné izolace tvoří zhruba jen třetinu celkových nákladů na zateplení. 

Tabulka: Náklady na zateplení pětipatrového bytového domu izolací tl. 200 mm, plocha zateplení 230 m²

Závěr
Pokud nebude předepisována velkorozměrová zkouška, která odhalí skutečné nedostatky aplikací hořlavých izolací a nebezpečí možnosti šíření požáru po fasádním plášti, bude volba provedení zateplení v rukou projektanta a investora. Každopádně, nadstandardní požární řešení spočívající v celoplošném zateplení nehořlavým materiálem přináší vyšší bezpečnost, usnadňuje proveditelnost zateplení, snižuje riziko chyb při realizaci, a přitom výrazně nenavyšuje náklady na provedení. 

ZBYNĚK VALDMANN

Ing. Zbyněk Valdmann (*1974)
absolvoval VŠB TU Ostrava 1997, obor požární bezpečnost staveb a bezpečnost průmyslu. Pracuje ve jako odborník v oblasti požární bezpečnost staveb již od roku 1998. Je členem PKPO, TNK 27, ČKLOP.