Běžná znalost právních a technických pravidel uplatňovaných ve stavebnictví je jedna věc; umět je správně interpretovat a aplikovat na konkrétní případy je věc druhá. Kolik je ale těch, kdo hledají a nacházejí správná řešení, aby rozjeli úspěšný projekt i v situaci, kdy všichni kolem už to vzdali? Pojďme si na zdánlivě ztraceném podnikatelském záměru jedné dánské společnosti ukázat, že i v rámci daných právních pravidel lze oproti zavedeným myšlenkovým schématům dělat věci jinak a ještě mít z toho prospěch.
Karty jsou rozdány
Vnitřní trh EU se opírá o harmonizované právní předpisy. Cíl těchto předpisů je dvojí:
– zajistit, aby výrobky uváděné na evropský trh zaručovaly vysoké úrovně ochrany zdraví, bezpečnosti a životního prostředí;
– zajistit volný pohyb výrobků zavedením jednotného harmonizovaného souboru podmínek pro dodávky těchto výrobků na trh.
Trh se stavebními výrobky, pro které existují tzv. harmonizované technické specifikace (normy hEN nebo evropské dokumenty pro posuzování – EAD), je upraven nařízením Evropského parlamentu a Rady o stavebních výrobcích č. 305/2011 – CPR (Construction Product Regulation) [1].
Krátké ohlédnutí v čase
Dánsko je tradičně známé svým zodpovědným přístupem k nakládání se surovinovými zdroji se zřetelem na recyklaci a využívání odpadů. Omezené zásoby vhodného stavebního kamene měly na podobu dánského stavitelství zásadní vliv již od tzv. vikingského období (8.–11. stol.). Hrady, kostely, ale i katedrály z pálených cihel, nejprve v románském a později v gotickém slohu, které od raného středověku na území Dánska vznikaly, se dochovaly dodnes. Příkladem může být gotická katedrála v Roskilde, pocházející z 12. století, která se v roce 1995 stala součástí světového dědictví a která reprezentuje politické a duchovní centrum historie křesťanského Dánska. Vlámští a holandští stavitelé, do země původně pozvaní za účelem budování obranných valů, se v pozdějším období věnovali výstavbě impozantních renesančních zámků a paláců, převážně opět z cihel. Prostá venkovská i městská obydlí postupně ustoupila odolným hrázděným domům z cihel a dřeva a v městech vyrůstaly z cihel nejen celé obytné čtvrti, ale také továrny, pivovary a další objekty určené k průmyslovému využití.
Kam s nimi?
Každá stavba se dříve nebo později ocitne na konci své životnosti a bude nutné ji odstranit. Dánsko jako země s nesmírným množstvím cihlových staveb může tuto skutečnost vnímat ve dvou různých rovinách: buď jako obrovský problém, jak se časem vypořádat s narůstajícím objemem stavebního odpadu, anebo jako obrovský potenciál k efektivnímu využití existujících zdrojů s důrazem na minimalizování odpadu, které mj. může přispět ke snížení poptávky po primárních surovinách.
Dánská společnost Gamle Mursten ApS dlouhodobě podniká v oblasti zpracování odpadu z likvidovaných staveb. Kromě recyklace, kdy je odpad přepracován na nové výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely, se soustředila na další, inovativní způsoby nakládání s demoličním materiálem.
Firmě Gamle Mursten (GM) se s finanční podporou z dotačního programu EU (Horizon 2020: Eko-inovace) během necelých tří let (2011–2013) ve spolupráci s dánskými, německými a italskými odborníky podařilo vyvinout unikátní technologii REBRICK, umožňující ze staveb při řízené demolici vyjímat cihly, které by se jinak staly odpadem.
Pozn.: Horizon 2020 – rámcový program Evropské unie spravovaný Evropskou komisí určený pro podporu výzkum a inovací na období 2014–2020.
Kvalitní cihly vyrobené tradičními postupy tak mohou dál sloužit ve stavbách, místo aby skončily jako drť v recyklátu, určeném např. do násypů a zásypů při výstavbě dopravních komunikací. Opětovné použití je cestou, jak snížit množství stavebního odpadu a jak uchránit životní prostředí před zbytečnou produkcí CO2. S odvoláním na údaje zveřejněné dánskou Agenturou pro ochranu životního prostředí (DEPA) GM uvádí, že každá cihla vrácená k opětovnému použití znamená snížení uhlíkové stopy o 0,5 kg CO2.
Technologie REBRICK, kterou si GM ochránila patentem, zahrnuje postupy od vyjímání cihel ze stavby přes jejich mechanické očištění od zbytků malty, kontrolu a ruční třídění podle barvy a konfigurace (plné, perforované) až po uložení na palety a zabalení, které obstarává robotizovaná linka. GM včas zareagovala na trend, kdy odběratelé, kteří kladou důraz na zdivo s patinou a charakterem, dokážou ocenit staré cihly pro jejich jedinečné spektrum barev, vzniklé vypálením jílu v dobových kruhových pecích. Příjemným bonusem je i léty prověřená dlouhá životnost takových cihel. GM v dokumentaci uvádí i místo jejich použití v původní stavbě (vnitřní stěny, plášť budovy, komínové těleso…), pokud má tyto informace k dispozici.
Směrnice o odpadech (WFD) klade opětovné použití v hierarchii nakládání s odpady na první místo jako postup, který může přispět k tomu, aby se již existující výrobky nestaly odpadem. Teprve poté následuje recyklace, případně i jiné způsoby využití odpadů. Likvidace jinak nevyužitelných odpadů je podle WFD až na posledním místě.
Opětovné použití nesmí být zaměňováno s recyklací: výrobky vzniklé recyklací vykazují jiné vlastnosti než původní materiál (odpad) na vstupu. Recyklací ve smyslu WFD jsou postupy, které vedou ke zpracování odpadu na nové výrobky, materiály nebo látky, ať pro původní nebo pro jiné účely (s vyloučením přepracování na palivo nebo zásypový materiál). Při opětovném použití jsou výrobky nebo jejich části znovu použity pro tentýž účel, pro který byly určeny původně. WFD definuje také přípravu k opětovnému použití jako postupy spojené s očištěním, kontrolou a roztříděním. Platí, že výše uvedené postupy nesmí ovlivnit původní vlastnosti výrobku.
Když cihla jde do světa
Staré cihly, se kterými GM obchoduje, pocházejí z doby před zavedením unijních předpisů upravujících požadavky na stavební výrobky. S navracením použitých výrobků na trh je zatím jen málo zkušeností a stále se nabízí více otázek než odpovědí. GM ve snaze poskytovat odběratelům relevantní informace o vlastnostech výrobků se obrátila na Evropskou komisi (EK), a to prostřednictvím dánského delegáta ve Stálém výboru pro stavebnictví (SCC), který je poradním orgánem EK. Na nejbližším zasedání výboru (únor 2014) se Komise vyjádřila k otázkám, které jí Dánsko položilo:
1. Podléhají stavební výrobky určené pro opětovné použití nařízení CPR?
2. Pokud ano, je distributor povinen stavební výrobky, často velmi staré a vyrobené v době před platností unijních předpisů na stavební výrobky (CPR, CPR), podrobit zkouškám podle harmonizované normy, vypracovat prohlášení o vlastnostech a výrobky opatřit označením CE?
Evropská komise je politicky nezávislý, výkonný orgán EU. Je jediným orgánem EU, který předkládá návrhy právních předpisů k přijetí Evropskému parlamentu a Radě s cílem:
– chránit zájmy EU a jejích občanů v otázkách, jež nelze účinně řešit na vnitrostátní úrovni;
– zajišťovat v rámci přípravy předpisů přesné informace v odborných otázkách prostřednictvím konzultací s odborníky a veřejností.
Je odpovědná za provádění rozhodnutí EP a Rady EU, tedy i nařízení o stavebních výrobcích č. 305/2011 (CPR).
Analytický dokument k dotazům Dánska, který EK na výboru představila, byl vypracován po předchozí konzultaci s odborníky a se zástupci členských států ve výboru SCC. Analýza se opírá o příslušná ustanovení nařízení CPR a směrnice 2008/98/ES o odpadech (WFD). Komise předpokládala, že závěry obsažené v dokumentu by mohly být použity i pro další případy, kdy se použité výrobky znovu vracejí na trh. Později od tohoto záměru ustoupila.
V odpovědi na první otázku Komise odkázala na definici stavebního výrobku. Splňuje-li výrobek definici podle čl. 2 (1) CPR, spadá do působnosti CPR. Zda se jedná o výrobek nově vyrobený nebo výrobek k opětovnému použití, definice nerozlišuje. Stavebním výrobkem ve smyslu CPR je každý výrobek určený k trvalému zabudování do stavby nebo její části a jeho vlastnosti mohou ovlivnit vlastnosti stavby s ohledem na základní požadavky na stavby uvedené v Příloze I (CPR).
Návrh odpovědi na druhou otázku Dánska však zástupci členských států neakceptovali. Poukázali zejména na to, že povinnosti distributora tak, jak je upravuje CPR, se vztahují k produkci nové. Záměr vracet na trh výrobky za účelem jejich opětovného použití se objevil až později. A to aktuální znění CPR pokrýt „neumí“, i když např. požadavek na ekologii do CPR rámcově zapracován byl (viz 7. základní požadavek uvedený v Příloze I CPR), ale s tím, že teprve časem bude „naplněn“. Je nereálné očekávat, že distributor výrobků 50, 100, ale dokonce třeba i 200 let starých dokáže naplnit požadavek, aby výrobek, který dodává na trh, nesl označení CE a byly k němu připojeny dokumenty vydané výrobcem (prohlášení o vlastnostech, pokyny a bezpečnostní informace…).
Členské státy v odmítavém postoji účelově podpořili i někteří výrobci, kterým se zase v první řadě nelíbila představa, že navracení určitého objemu starších výrobků na trh by mohlo ohrozit poptávku po jejich produkci.
CPR opětovné použití a recyklaci v detailu neřeší, nicméně podle ustanovení 7. základního požadavku (viz Příloha I CPR) musí být stavby navrženy, provedeny a zbourány takovým způsobem, aby s ohledem na udržitelné využívání přírodních zdrojů bylo zajištěno opětovné využití nebo recyklovatelnost použitých materiálů.
Opětovné použití, recyklaci a další možnosti předcházení vzniku odpadů je rozvedeno ve směrnici 2008/98/ES o odpadech (WFD), která s odkazem na udržitelné nakládání se surovinovými zdroji zapracovaným do 7. základního požadavku koresponduje. Odpadem se podle WFD rozumí jakákoli látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil.
Institutu opětovného použití, který je ve své podstatě novým prvkem, dosud chybí, jak je zjevné z výše uvedeného příkladu, potřebná opora jak v právních předpisech EU, tak v normách. Některé předpisy sice požadavky na opětovné použití obsahují, nejsou ale zatím rozpracovány do potřebné šíře.
Zástupci Komise se k druhé otázce Dánska v diskusích opakovaně vraceli, ale bez očekávaného výsledku. Na poradní skupině k SCC v červnu 2017 nakonec přiznali, že dál musí hledat vhodné řešení.
Bod zlomu
Společnost GM se od Komise použitelné odpovědi na svou druhou otázku nedočkala. Jako příjemce grantu na technologii REBRICK však byla vázána povinností provozovat zařízení na separaci cihel minimálně po smluvně stanovenou dobu, jinak jí hrozila sankce (vrácení grantové podpory ve výši 718 000 eur). Situace, v níž se GM v roce 2014 nacházela, nebyla příznivá:
– dodávala na trh výrobky (staré cihly určené k opětovnému použití), které, jak Komise potvrdila, spadají do působnosti CPR;
– neplnila povinnosti distributora vyžadované nařízením CPR, a jak bylo v předchozím textu vysvětleno, ani plnit nemohla;
– cihly určené k opětovnému použití dodávala na trh v rozporu s požadavky CPR bez označení CE a bez dokumentace v té podobě, jak ji CPR vyžaduje (prohlášení o vlastnostech…).
GM proto převzala iniciativu při řešení nepříznivého stavu do vlastní režie: po ujištění, že norma na zdicí prvky EN 771-1 explicitně vypracovaná pro nově vyrobené výrobky není zcela vhodná pro cihly určené k opětovnému použití, využila ustanovení čl. 15 CPR, obrátila se zády k problematické roli distributora a k cihlám se přihlásila jako výrobce.
Distributor nebo dovozce může převzít povinnosti výrobce, pokud uvádí na trh výrobek pod svým jménem či firmou nebo ochrannou známkou nebo upravuje výrobek již uvedený na trh takovým způsobem, že pozmění jeho vlastnosti vztažené k základním charakteristikám (čl. 15 CPR).
Aby GM jako výrobce dostála všem svým povinnostem podle CPR a mohla řádně uvádět na trh své výrobky s označením CE, obrátila se na dánský subjekt pro technické posuzování (ETA-Danmark: člen EOTA) s žádostí o vypracování příslušného evropského dokumentu pro posuzování (EAD) na pálené zdicí prvky pro opětovné použití.
EOTA na žádost výrobce vypracuje a přijme EAD (European Assessment Document) pro jakýkoli stavební výrobek, na nějž se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma, pro nějž nemohou být vlastnosti ve vztahu k jeho základním charakteristikám zcela posouzeny podle stávající harmonizované normy, protože mimo jiné:
– výrobek nespadá do oblasti působnosti stávající harmonizované normy;
– pro alespoň jednu základní charakteristiku tohoto výrobku není metoda posouzení stanovena v harmonizované normě vhodná;
– harmonizovaná norma nestanoví žádnou metodu posuzování ve vztahu k alespoň jedné základní charakteristice tohoto výrobku.
Subjekt pro technické posuzování (Technical Assessment Body – TAB) oprávněný provádět úkoly třetích stran v postupu posuzování a ověřování stálosti vlastností vydá na žádost výrobce evropské technické posouzení. Poté, co EOTA přijala EAD č. 170005-00-0305 na pálené zdicí prvky pro opětovné použití, společnost GM požádala ETA-Danmark o vydání evropského technického posouzení ETA.
Evropské technické posouzení (European Technical Assesment – ETA) je zdokumentované posouzení vlastností stavebního výrobku ve vztahu k jeho základním charakteristikám. Je výhodné zejména pro inovativní výrobky, na které se nevztahuje nebo plně nevztahuje harmonizovaná norma. Obsahuje zejména:
– obecné informace o výrobci a typu výrobku,
– popis výrobku a jeho zamýšlené použití,
– vlastnosti výrobku a odkazy na metody použité pro jeho posouzení,
– použité systémy posouzení a ověření stálosti vlastností a související technické informace.
Uvedení výrobku na trh na základě EAD/ETA není ani levné, ani rychlé, ani snadné, ale pro případ zejména inovativních výrobků je výhodné. Pro všechny stavební výrobky, na něž se vztahuje harmonizovaná norma nebo pro které bylo vydáno evropské technické posouzení, je označení CE jediným označením, které potvrzuje shodu stavebního výrobku s vlastnostmi uvedenými v prohlášení ve vztahu k základním charakteristikám podle této hEN nebo ETA.
V srpnu 2017 obdržela společnost GM své první ETA – 17/0648 pro výrobky s obchodním názvem GM Re-used bricks. ETA v aktualizované verzi z 16. 11. 2017 zahrnuje pět typů výrobků se systémem posuzování a ověřování stálosti vlastností 2+, který je shodný s harmonizovanou normou EN 711-1 na zdicí prvky.
Tím ale celý příběh nekončí. Společnost GM bude oprávněna vypracovat na základě ETA prohlášení o vlastnostech a cihly uvést na trh s označením CE teprve poté, co bude v Úředním věstníku EU (OJEU) v řadě C (v seznamu EAD harmonizovaných k nařízení CPR), zveřejněn odkaz na EAD č. 170005-00-0305.
OJEU/C v posledním vydání z 15. 12. 2017 na EAD č. 170005-00-0305 však neodkázala a GM nezbývá než čekat na další aktualizaci, pravděpodobně do léta 2018. Potom už konečně bude moci řádně plnit povinnosti v souladu s požadavky CPR a svým výrobkům tak dodá potřebnou důvěryhodnost a odběratelům jistotu, že kupují cihly s řádně ověřenými vlastnostmi na srovnatelné úrovni, jako by byly v souladu s požadavky CPR ověřeny podle harmonizované normy.
Z cihel se staví i u nás…
Klasická plná cihla má své místo i dnes, kdy se klade velký důraz na energeticky úspornou výstavbu. Její uplatnění je stále velmi široké, nicméně do popředí se dostává i její estetická funkce, která evokuje staré časy, ale může být i zajímavým kontrastním prvkem v moderní architektuře. Režné zdivo je tradiční i u nás, i když v menším měřítku než v zemích západní a severní Evropy, především v Německu, Nizozemí, Belgii, Velké Británii a Dánsku. Půvabné rodinné prvorepublikové domky z pálených cihel nejsou k vidění jen ve Zlíně; menší Kotěrova kolonie je také v Lounech.
Není bez zajímavosti, že cihly „fantovky“ z dnes již zaniklé cihelny Adolfa J. Fanty, dříve na Lounsku široce používané při výstavbě domů i průmyslových objektů, jsou mezi drobnými stavebníky oblíbené i dnes. Cihly z demolic v omezeném množství jsou k dostání příležitostně i u nás, většinou od jednotlivců, na internetových bazarech. Bylo by ale iluzorní si myslet, že budou řádně opatřeny dokumentací podle nařízení CPR.
Závěr
Vraťme se k úvodní otázce: Kolik je těch, kdo hledají a nacházejí správná řešení, aby rozjeli úspěšný projekt i v situaci, kdy všichni kolem už to vzdali? Odpověď se nabízí sama: Není jich mnoho; nejspíše je to tak, že jen silní a informovaní vyhrávají.
Výše popsaný modelový příklad, jak při detailní znalosti právních a technických předpisů a jejich správné aplikaci dostat na trh produkt, na který existuje poptávka, lze vztáhnout i na další inovativní výrobky. Zpracovatelům stavebního odpadu se nabízí i další možnost, jak na trh na území ČR dodávat cihly k opětovnému použití, a to při splnění všech zákonných požadavků. Kromě té, kterou se vydala GM, existuje ještě další cesta, která není ani tak finančně náročná a ani tak zdlouhavá.
Ale to už je předmětem pokračování tohoto článku…
ALENA ŠIMKOVÁ
Ing. Alena Šimková (*1954)
absolvovala VŠCHT v Praze, Fakultu anorganické chemie, obor technologie silikátů (stavební hmoty). V letech 2005–2014 zastupovala ČR v odborných pracovních skupinách při Evropské komisi a při Radě (EU) příslušných k problematice stavebnictví, a současně vedla odd. stavebních výrobků na Úřadu pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (ÚNMZ Praha), který je mj. gestorem k nařízení o stavebních výrobcích č. 305/2011 (CPR). Od června 2015 působí jako expert Evropské komise k rámcovému programu EU pro výzkum a inovace Horizon 2020, a zároveň se věnuje odborným činnostem v oblasti právních a technických předpisů pro stavební materiály.
Literatura:
1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 305/2011 z 9. března 2011, kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh a kterým se zrušuje směrnice Rady 89/106/EHS (CPR).
2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 98/2008 ze dne 19. listopadu 2008 o odpadech a o zrušení některých směrnic (DWD).
3) Gamle Mursten ApS http://www.gamlemursten.eu.
4) Exchange of views on re-used products under the CPR; CPR 07/06/1, 06/15/1rev), 2014.
5) Reused construction products and the CPR; AG 008-06.1, 2017.
6) Final Minutes AG SCC/EC, point 6: Re-used construction products, 2017.
7) REBRICK: http://ec.europa.eu; databáze projektů Environment/Eco-innovation.
8) Evropské technické schválení ETA-17/0648 http://x.etadanmark.dk.
9) Dotaz na platnost a použití ETA 17/0648 (Thomas Bruun, ETA Danmark), 28. prosince 2017.
10) Odpověď k platnosti a použití ETA 17/0648 (Thomas Bruun, ETA Danmark), 31. prosince 2017.
11) FUCHS, M.: From Legislators to the End-User: Practical Difficulties of Implementing European Directive; Springer Science & Business Media, 2. 4. 2011, ISBN 3531177877.
12) Analýza EK k implementaci nařízení 305/2011; Ref. (ARES) 4343250, 10/2015, ISBN 978-92-79-51985-7.
13) ŠIMKOVÁ, A. Právní a technická pravidla ve stavebnictví. Materiály pro stavbu, č. 7, 2017, ISSN 1211-0787.
14) VÁVRA, R. Zkušenosti se soudními spory o odpovědnost za vady staveb. Materiály pro stavbu, č. 5, 2017, ISSN 1211-0787.
Seznam zkratek:
CPR – nařízení o stavebních výrobcích č. 305/2011 (Construction Products Regulation No. 305/2011)
DEPA – Agentura pro ochranu životního prostředí, Dánsko (Danish Environmental Agency)
EAD – Evropský dokument pro posuzování (European Assessment Document)
EOTA – Organizace subjektů pro technické posuzování (European Organisation for Technical Assessment)
EP – Evropský parlament (European Parliament)
ETA – Evropské technické posouzení (European Technical Assessment)
hEN – evropská harmonizovaná norma (European harmonised standard)
EK – Evropská komise (European Commission)
SCC – Stálý výbor pro stavebnictví (EK) (Standing Committee on Construction – EC)
TAB – Subjekt pro technické posuzování (Technical Assessment Body)
ÚNMZ – Úřad pro normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (Czech Office for Standard, Metrology and Testing – COSMT)
Recenzenti:
Doc. Ing. Miroslav Škopán, CSc., (*1953) se věnuje intenzivně problematice recyklace stavebních materiálů od počátku devadesátých let minulého století. Stál u zrodu Asociace pro rozvoj recyklace stavebních materiálů v České republice“ (ARSM) v roce 1995. Od jejího vzniku do současnosti je jejím předsedou. Z této pozice je i členem předsednictva evropských organizací, sdružujících především národní svazy recyklace stavebních materiálů. V letech 1996 až 2013 to bylo „Fédération Internationale du Recyclage“ (FIR) a od roku 2007 do současnosti „European Quality Association for Recycling e.V.“ (EQAR). Je členem Rady odpadového hospodářství Ministerstva životního prostředí. Dále se v rámci pracovní skupiny pro druhotné suroviny při Radě vlády pro energetickou a surovinovou strategii ČR na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR aktivně podílí na vytváření a realizaci surovinové politiky druhotných surovin ČR včetně spolupráce na tvorbě některých legislativních dokumentů.
Doc. Ing. Roman Vávra, Ph.D., (*1972) se specializuje na řešení a předcházení soudním sporům o odpovědnost za vady staveb (a náhrady škody). Účastní se jednání u soudů a pro své klienty zajišťuje právně a technicky relevantní podklady k prokázání (vyloučení) vad staveb. Jeho klienty jsou významní generální dodavatelé staveb, developeři, investoři, výrobci stavebních výrobků, advokátní kanceláře apod. Je absolventem Ústavu soudního inženýrství VUT v Brně a Stavební fakulty ČVUT, mezi lety 1995 až 2014 působil na centrále společnosti Metrostav (expert pro pozemní stavby, vedoucí útvaru technologií a materiálů).
