Nejen kvalita střešního okna jako výrobku, ale také způsob zabudování do střešní konstrukce rozhodují o jeho užitných vlastnostech. Střešním oknem nazýváme výplň otvoru v šikmých střechách a na rozdíl od automobilů, které vnímáme mnohem intenzivněji, jsou poměrně fádní. U automobilů jsou jednotlivé typy dosti odlišné. Hlavním rozdílem není pouze barva, ale i značka výrobce. Podobně je to i u střešních oken, kvalita je však řazena dle známosti výrobce, protože výrobky jsou na první pohled stejné a bez podrobnějšího zkoumání rozdíl neuvidíte.
Teprve podrobnějším zkoumáním se dostaneme k detailům, ve kterých se tyto výrobky vzájemně liší. Ale jen část z toho pozná přímo uživatel, zbytek jsou detaily, které odhalí pouze odborník. Jedná se o výrobek ve střešní konstrukci významně namáhaný povětrnostními vlivy z vnějšku, ale i uživatelskými vlivy zevnitř. Zabudování střešního okna do střešní konstrukce provede specialista, stejně jako celý objekt, celou střechu. Uživatel by se pak měl pouze radovat z užívání podkrovního prostoru. Jeho radost však může být zničena pohledem na mokré a ušpiněné ostění navazující na střešní okno. Dojem, že oknem zatéká, je pak první, co dotyčného napadá.
Ve většině případů se nakonec zjistí, že nejde o průnik vody střešním pláštěm, ale o kondenzaci vlhkosti. Vyřešení tohoto fyzikálního jevu je věc poměrně složitá a nedá se odstranit jednoduše, jako zmíněné zatečení vody skrze střešní plášť. Zohledňuje totiž více faktorů, které se mohou vzájemně doplnit a způsobit tak zásadní problém. Co je to kondenzát neboli kondenzace vodní páry, jak vzniká, čím je ovlivněna, jak souvisí se správným osazením střešního okna a jak se jí vyhnout? Nebudeme pátrat v encyklopedii, ale zamyslíme se, s čím vlastně souvisí.
Otevírání křídla
Provedení střešního okna z hlediska otevírání křídla známe: kyvné, výsuvně-kyvné a výklopné/kyvné (obr. 1). Způsob otevírání křídla vybíráme dle výškového umístění okna ve střeše. S tím souvisí dostupnost a pohodlnost samotného ovládání a případně jak křídlo při otevření brání ve výhledu do krajiny. Přestože se to nezdá, tak otevírání okna má zásadní vliv na kondenzaci vodní páry na vnitřním povrchu. Otevíráním okna větráme, tedy pokud větrání vnitřního prostoru není zajištěno jinak. Vlhkost vnitřního prostoru je zásadní pro tvorbu kondenzátu a je významně ovlivnitelná chováním uživatele. Pokud je tedy ovládání pohodlné, bude pravděpodobně i vlhkost v místnosti nižší. Je to však asi vše, co může uživatel ovlivnit, ať už k lepšímu nebo horšímu. Střešní okno má pro tuto chvíli osazené, napojení na konstrukci již nijak neovlivní.
Kvalita střešního okna
Uživatel má obvykle možnost ovlivnit, jaké střešní okno bude do konstrukce osazeno, ale vesměs jako laik vybírá pouze podle ceny a známosti značky. Střešní okna vypadají na první pohled podobně a málokdo si dokáže najít rozdíly, které mezi nimi jsou. Mnohdy to bohužel platí i pro některé „odborníky“.
Zásadní vliv na celé střešní okno má zasklení. Zde je možno vybírat z více možností, obecně se však rozlišuje na dvojsklo a trojsklo. Objevuje se i snaha přidávat další tabule, ale to se negativně projevuje na váze křídla a namáhání kování, stejně tak i snižování průniku světla. U fasádních oken je i možnost výměny vnitřní tabule skla za fólií. To však přináší u střešních oken značná rizika, protože se nacházíme v nakloněné rovině.
Další částí střešního okna je jeho křídlo a rám. Jeho provedení ovlivňuje chování a dobu životnosti okna. Historicky se střešní okna vyráběla podobně jako fasádní z dřevěných materiálů, v průběhu let se přidaly plastové profily.
Pokud tedy shrneme uvedené části do jednoho výrobku, dostaneme střešní okno. Jaké však je, to už musíme detailně posoudit nahlédnutím do jeho samotné konstrukce. Údaj o součiniteli prostupu tepla celého okna Uw není zcela vypovídající. Zásadně tuto hodnotu ovlivňuje samozřejmě zasklení, ale výrazný vliv má i samotný rám. Hodnota Uf, tedy součinitel tepelného odporu rámu, se běžně neuvádí. Je však důležitou hodnotou s ohledem na předsazené umístění střešního okna ve střešním plášti.
Je třeba si uvědomit, že na rozdíl od rámu fasádního okna osazeného uvnitř stěny, kde je více chráněn před povětrnostními vlivy, je rám střešního okna namáhán z čela a navíc i z boku, kde fasádní okno má již oporu ve stěně. Vlastní konstrukce rámu střešního okna při zohlednění těchto skutečností významně přispívá ke zmenšení ochlazování a má zásadní vliv na vnitřní povrchovou teplotu, a tedy i kondenzaci vnitřní vlhkosti. Na obr. 2–5 je ukázáno použití zateplovacích bloků z vnější strany rámu, které jsou konstruovány tak, aby ochránily i část rámu vystupující nad horní hranu střešních latí (příklady pro skládanou krytinu). Prvním krokem samozřejmě bylo snížení výšky rámu nad střešní konstrukcí, s ohledem na zajištění vodotěsnosti to má však svoje hranice. Důležité je rovněž umístění křídla vůči rámu, postupným vývojem takřka došlo k zapuštění celého křídla do rámu.
Tvar ostění
Můžete nakoupit nejlepší výrobek na trhu, ale když jej špatně zabudujete, není vám to nic platné. Napojení jednotlivých vrstev střešní konstrukce na rám střešního okna a samotné provedení tvaru ostění ovlivňuje funkčnost i běžný provoz. Napojení střešního okna do konstrukce pak musí zajistit správné fungování jako celku. Je třeba mít v patrnosti, že množství faktorů negativně ovlivňující chování střešního okna v konstrukci se zvýšilo, těsnosti konstrukcí neumožňují přirozený odliv vodní páry netěsnými spárami mimo objekt, jak tomu bývalo v minulosti. Naopak její množství uvnitř prostoru se zvyšuje (praní, sušení, vaření, sprchování, žehlení parní žehličkou, snižování teploty v místnosti), přidává se i faktor větší tloušťky konstrukcí, čímž vzniká hlubší ostění s problematičtějším prouděním vzduchu. V neposlední řadě také vývoj nízkoteplotních systémů způsobuje, že otopné těleso, byť instalované a používané, nevydává prakticky žádné teplo použitelné pro proudění vzduchu a ohřívání spodního líce střešního okna.
Tvar ostění má vliv na průnik světla do místnosti, cirkulaci vzduchu i zateplení prostoru v těsné blízkosti rámu. Zejména ve spodní a horní části je důležité, aby nebylo ostění provedeno pod ostrým úhlem, jak tomu bývalo v minulosti, ale kolmo na rám do vzdálenosti cca 8–10 cm. To umožní doplnit alespoň minimální množství tepelné izolace do kritických míst. Ve spojení se zateplovacím blokem se tak zajistí rozumný průběh tepelných izolací. Tam, kde v minulosti byla jediným izolantem pouze sádrokartonová deska (obr. 6), lze touto úpravou vytvořit alespoň minimální prostor pro tepelnou izolaci a současně nebránit ohřívání spodní části střešního okna pohybem vzduchu (obr. 7).
Parozábrana
Důležitým prvkem ve střešní konstrukci je parotěsná či parobrzdná vrstva. Tu je třeba napojit na rám střešního okna. Pokud máte na rámu okna již z výroby připravený límec parozábrany (obr. 8), přivedete parozábranu z konstrukce k němu a přelepíte systémovou páskou (obr. 9). Žádné složité řešení a hledání způsobů, jak parotěsnou vrstvu opravdu parotěsně a trvale spojit s rámem. Problémem je, že límec parozábrany už musí být na okně ve chvíli jeho montáže. Pokud sádrokartonář přichází po nějaké době k zabudovanému oknu, není již schopen dodatečně parotěsnou fólii doplnit, a tak mu nezbude, než se za pomoci silikonového tmelu pokusit dotěsnit fólii parozábrany z plochy střechy k rámu okna. Nezmiňujeme se o rozích a o tom, že ji nemá jak k rámu trvale přichytit. Sádrokartonová deska tedy musí fungovat jako dorazová pomůcka, která fólii do tmelu zatlačí.
Tepelná izolace
V části týkající se kvality střešního okna byl zmíněn zateplovací blok. Pokud je jím rám střešního okna vybaven, je jím zajištěno zateplení rámu z vnější strany i nad horní hranou latí a podle typu střešního okna i lepší hodnota součinitele prostupu tepla rámu. Rámy střešních oken se dostávají na hodnoty okolo Uf = 1,3 W/m².K (např. rámy Roto Designo R6/R8 mají ve dřevěném provedení Uf = 1,14 W/m².K, v plastovém dosahují hodnot Uf = 1,08 W/m².K). Na zateplovací blok pak již stačí navázat vrstvou tepelné izolace z konstrukce, provedení se bude lišit podle použitého izolantu i zateplovacího systému (např. mezikrokevní izolace obr. 10, nadkrokevní izolace obr. 11).
Pojistná hydroizolace
Pojistná hydroizolace musí navázat na rám střešního okna. Ve většině případů se toto napojení provádí dodatečně, je tedy nutno po vytvoření otvoru v místě osazení střešního okna dokončit její napojení na rám. Pomocí sady vnějšího napojení lze vytvořit větrotěsné a vodotěsné napojení díky systémovému řešení s použitím hliníkových lišt a lepicích pásek. Častější způsob napojení u nás používá dodatečný montážní límec z paropropustné fólie vedený z rámu přes laťování k vnějšímu líci kontralatě. Takto vytvořený prostor lze z vnitřní strany doplnit tepelnou izolací (obr. 12, 13). Odváděcí žlábek se umisťuje v pojistné hydroizolaci co nejblíže nad střešní okno tak, aby zajistil odvod případně zateklé vody nebo zafoukaného prachového sněhu z krokevního pole mimo střešní okno. Voda je tak vedena do vedlejšího krokevního pole.
Shrnutí
Častým nešvarem střešních oken bývá právě kondenzace vzdušné vlhkosti na vnitřním povrchu okna. Tento problém však není problémem střešních oken obecně, ale spíše problémem výběru okna, jeho zabudování či užívání.
Toto lze demonstrovat na požadavcích normy ČSN 73 0540-2: 2011 na součinitel prostupu tepla Uw. Norma uvádí požadavky na konstrukce objektu v závislosti na roční potřebě tepla na vytápění. Základní požadavek na šikmou výplň otvoru se sklonem do 45 ° Uw = 1,4 W/m².K, doporučená hodnota je na úrovni Uw = 1,1 W/m².K a doporučená hodnota pro pasivní domy je Uw = 0,9 W/m².K. Pro střešní konstrukci ve stejném sklonu je to pak požadovaná hodnota Uw = 0,24 W/m².K, doporučená hodnota Uw = 0,16 W/m².K a doporučená hodnota pro pasivní domy Uw = 0,15–0,10 W/m².K. Střecha a střešní okno jsou požadovány v lepších hodnotách než vnější svislá stěna a fasádní okno v ní, což je opodstatněné.
Požadavek Uw = 1,4 W/m².K splní běžně i horší střešní okna, na doporučenou hodnotu Uw = 1,1 W/m².K jste schopni s kvalitními rámy dosáhnout ještě s dvojsklem a doporučenou hodnotu pro pasivní domy Uw = 0,9 W/m².K splníte s lepším trojsklem. V praxi se však bohužel často setkáváme s výraznou nerovnováhou mezi střešní konstrukcí a střešním oknem.
Trend zateplování a významného přidávání tepelných izolací pokračuje. Souvisí nejen se zvyšováním tloušťky vrstvy, ale i s používáním izolací s lepšími parametry. Je třeba si uvědomit, že když je realizován objekt se stěnou zateplenou z vnější strany 160 mm EPS, se střešní pláštěm např. s nadkrokevní izolací z PIR desek s Uw = 0,15 W/m².K, fasádními okny s trojsklem s výplní kryptonem, pak je standardní střešní okno s dvojsklem s Uw = 1,3 W/m².K nevhodné. Problémy s kondenzací na sebe nenechají dlouho čekat, protože zatímco většina konstrukcí je na hranici mezi doporučenou hodnotou a hodnotou pro pasivní domy, střešní okno splňující základní požadavek nemůže správně plnit svoji funkci.
Je také třeba zmínit zásadní rozdíl cen střešních oken oproti cenám oken fasádních. Je třeba si uvědomit, že střešní okno je naprosto rozdílně namáháno vnějšími vlivy. Sníh, led, voda i vítr působí přímo na střešní plášť i střešní okno. Střešní okno je z důvodu vodotěsnosti z vnější strany oplechováno s nutnou návazností lemování na střešní krytinu. I fasádní výrobci nabízejí okna do stěny s vnějším oplechováním a i zde můžeme očekávat vyšší cenu. Na rozdíl od fasádních oken jsou střešní okna zabudována před střešní plášť. Vždy nad něj vyčnívají, což má vliv na namáhání střešních oken ledem a sněhem, ale také na ochlazování celého střešního okna.
Zde může například pomoci dotační program Nová Zelená úsporám (do kterého je většina střešních oken Roto registrována). I v tomto případě je ale nutné dávat pozor na použitý výrobek. Přestože jsou do tohoto programu registrována i okna s Uw = 1,3 W/m².K, měla by být použita adekvátní okna k parametrům ostatních konstrukcí.
ZDENĚK DVOŘÁK, MARTIN TICHÝ
Ing. arch. Zdeněk Dvořák (*1969)
vystudoval VUT v Brně, Fakultu architektury. Působil ve firmě PROFISTAV TEAM, s. r. o., jako autorizovaný architekt. Nyní je obchodním manažerem firmy ROTO střešní okna, s. r. o.
Ing. arch. Martin Tichý (*1985)
ukončil v roce 2011 studium ČVUT, Fakultě stavební, obor architektura a stavitelství. Od téhož roku pracuje ve firmě ROTO střešní okna, s. r. o., jako produktový manažer.
