Hrad Helfštýn je zřícenina hradu založeného ve 14. století a je chráněn jako kulturní památka. Areál hradu je rozložen na skalnatém vrcholu kopce u Týna nad Bečvou. Hradní palác je situován v jeho nejvýchodnější části, na nejvyšším a nejzazším místě celého areálu. Z původního paláce je zachováno obvodové a dělicí zdivo dvou nadzemních podlaží. Zřícené jsou původní klenby mezi 1. a 2. podlažím. Palác je dlouhá léta bez původní střechy. Zbytky kleneb a stěny vykazovaly poruchy a hradba paláce se výrazně vykláněla tak, že hrozilo její zřícení. Odpadávající zdivo ohrožovalo bezpečnost návštěvníků a urychlovalo degradaci památky dříve nedobytného hradu, který byl proto v roce 2014 uzavřen.
Olomoucký kraj, který je vlastníkem objektu, se rozhodl provést statické zajištění hradního paláce a zastřešení stavby. Dřívější pokusy o zastřešení se nesetkaly s pozitivním ohlasem odborníků z Ústavu památkové péče, který posléze stanovil pravidla pro rekonstrukci stavby. Hlavní podmínkou bylo zachovat torzální charakter objektu a také, pokud má být palác zastřešen, pak bez navýšení objemu stavby. To znamenalo, že by nemělo být možné, aby cokoliv vyčnívalo nad úroveň obvodového zdiva.
Zároveň se splněním tohoto technického programu jsme chtěli doplnit historickou stavbu moderní architekturou. Do torza hradního paláce jsme vložili novou prohlídkovou trasu v původní úrovni druhého podlaží tak, aby bylo jasně čitelné, co je původní stavba a co jsou nově vložené části. Domníváme se, že současná architektura společně s historickou budovou vytvářejí moderní architektonický celek, jehož přidanou hodnotou je architektonická symbióza historie se současností.
Samotná příprava projektu pro nás byla poměrně unikátní. Jako podklad pro zpracování dokumentace jsme získali výstupy fotogrammetrického zaměření paláce, které bylo vytvořeno z tisíců fotografií pořízených snímkováním pomocí dronu. Tento neobvyklý podklad pro nás byl velmi cenný tím, že kromě neobvyklého tvarování zdiva mapoval i veškeré typy omítek a povrchové úpravy konstrukcí, které by se pravděpodobně klasickým zaměřením hradu nedaly zachytit. Po dvou letech příprav projektu a jeho povolení byla zahájena jeho tříletá realizace, která z pohledu zásobování materiálem nebyla vůbec jednoduchá. Do hradu, který byl budován jako nedobytný, bylo potřeba dostat tuny železa, betonu, štěrku a skla.
Sanace historické stavby
Sanaci stávajícího zdiva jsme navrhli v takové míře, aby bylo pokud možno zakonzervováno ve stávající podobě. Pro tyto úpravy byla připravena speciální část projektu zpracovaná odborníky zaměřenými na danou problematiku. Nutnými zásahy byla opatření proti vlhkosti zdiva a pro jeho odsolení (autorem Ing. Pavel Fára z firmy Cubus, s. r. o.), dále pak statické zabezpečení stavby a jejích částí – zdí, pilířů, kleneb, či celých částí (autorem doc. Ing. Ladislav Klusáček, CSc., z Ústavu betonových a zděných konstrukcí Fakulty stavební VUT). Zpevněním, restaurátorskou obnovou a doplněním prošly také omítky vnitřních i vnějších fasád tam, kde byly zachovány. Kde nebyly, došlo alespoň k přespárování zdiva a jeho doplnění. Tyto opravy probíhaly především první dva roky stavebních prací na paláci.
Po mechanickém očištění zdiva od náletů rostlin byly z napadených ploch odstraněny kolonie řas pomocí speciálních algicidů. Dále bylo odstraněno uvolněné zdivo a podle pokynů statika provedeno případné zajištění a přezdění. Více narušené kusy cihel byly nahrazeny novým materiálem podobného formátu s vysokou mrazuvzdorností a minimálním obsahem aktivních rozpustných solí.
Na základě měření obsahu solí ve zdivu bylo navrženo a provedeno odsolení pomocí opakovaného nanášení absorbentu buničiny na navlhčené zdivo. Buničina byla kryta igelitovým příkrovem a pravidelně vlhčena, aby docházelo k transportu solí do absorbentu. Po každém cyklu bylo prováděno kontrolní měření vyhodnocované laboratoří. Na většině zdiva byly provedeny 2 cykly, paušálně do výše cca 3 m v interiéru přízemí a na vnějších průčelích. V místech většího zasolení (např. okolí prevétů) bylo odsolení opakováno ve více cyklech.
Předmětem statického zajištění zdiva bylo posílení zdiva v jeho základové spáře. To se týkalo zejména severního nároží paláce založeného na již zvětralém skalním výchozu, který byl zajištěn 14 kotevními vrty s následnou injektáží a dále kotevními lany pro zajištění pohybu odtrženého nároží.
U hlavní hradby na západní straně paláce a nádvoří, která se vyklání v koruně až 70 cm od svislice, bylo přistoupeno ke stabilizaci základové spáry sérií svislých a šikmých mikropilot provedených z rubové i lícové strany hradby a k osazení horizontálních svorníků ztužujících patní část zdi. Hlavy mikropilot byly navíc svázány železobetonovými prahy, které jsou nyní skryté pod úrovní terénu. Důležitým prvkem pro stabilizaci hradby bylo dozdění zřícené parkánové hradby u paty palácové hradby, která byla zřícena do hradního příkopu a jejíž absence vyvolala zřejmě prvotní pohyby hradby. Po celou dobu stavebních prací byla stabilita vykloněné hradby kontrolována pravidelným geodetickým měřením, které následně prokázalo zastavení pohybu zdi.
Sanační úpravy statického charakteru byly v rozsáhlé míře prováděny také v horních částech stavby, kde byly ztužovány meziokenní pilíře, špatně únosné části zdiva a zbytky záklenků zřícených kleneb pomocí táhel, svorníků a helikální výztuže. Většina těchto prvků je však skrytá.
Z důvodu ztužení objektu bylo třeba v koruně zdiva provést ztužující věnec. Ten je zároveň vyztužen pro kotvení nosníků střech. Původní koruna zdiva byla rozebrána na výšku cca 600–800 mm a po vytvoření věnce přezděna z původních prvků zdiva se zachováním původního charakteru zdiva. V úsecích, kde to bylo možné, byl věnec proveden do drážky vybrané uvnitř koruny zdiva s prioritou zachování především vnější části obvodového zdiva. Věnec je překryt kamenným zdivem, které tvoří plochu koruny zděné pomocí speciální zdicí a spárovací vápenné malty z hydraulického vápna s příměsí hydrofobizace. Kamenné zdivo je tak svrchu přiznané a plocha koruny je spádována tak, aby voda volně odtékala.
Ochrana stávajícího cihelného zdiva pomocí nové vrstvy omítky byla provedena v místnostech, kde není realizováno nové zastřešení a stěny jsou nadále vystaveny účinkům srážkové vody. Tam, kde jsou stěny chráněny novou konstrukcí, jsme po zpevnění a výměně zvětralých cihel ponechali cihelné zdivo odhalené, aby byla zachována čitelnost jednotlivých etap stavebněhistorického vývoje paláce. Omítky byly provedeny tak, aby jejich ohraničení nebylo ostrou hranou, ale postupně přecházelo do rozetřených spár neomítaných ploch.
Restaurátorsky byly ošetřovány ty části omítek, které zůstaly na zdivu po prvotním základním očištění. Narušené povrchy byly dodatečně zpevněny a odsoleny. Pro správky povrchů nebo překrývání stávajících omítek byly použity výhradně vápenné technologie. Restaurátorsky byla obnovena také stávající kamenná ostění, portály a další kamenické prvky z pískovce.
Nový koncept
Pomyslnou třešničkou na dortu po ošetření původních prvků paláce bylo vložení prvků novodobých, které mají svou funkci užitnou, ale i estetickou. Těmto pracím byl věnován zejména třetí rok rekonstrukce. Naším cílem bylo nejen najít optimální způsob zastřešení paláce, ale chtěli jsme se pokusit i o přiblížení historického vývoje paláce návštěvníkům ve všech jeho původních úrovních. Tento záměr vedl k myšlence propojení přístupného přízemí s vyššími zřícenými podlažími paláce, a to vložením nových architektonických prvků do historické stavby.
Nové konstrukce se vkládají do již existujících otvorů palácového torza a jsou řešeny v soudobém designu. Díky tomu je srozumitelné, které části stavby jsou původní a které nové. Tyto prvky je také možné z historického objektu v budoucnu odstranit. Pro nové konstrukce byly použity zejména tři základní materiály, přičemž v každé vrstvě převládá jiný. Pro zastřešení byly zvoleny skleněné střechy na ocelových nosnících. Pro konstrukce schodišť a lávek o úroveň níž byl vybrán materiál corten. V přízemí paláce pak tvoří prohlídkovou trasu nově vytvořené chodníčky z leštěného betonu.
Skleněná střecha
Vzhledem k tomu, že zásadním požadavkem památkového ústavu bylo provedení zastřešení zaatikovým způsobem, jsou nově vkládané střechy řešeny jako téměř ploché, vsazené mezi zdivo těsně pod jeho horní hranu. Při volbě materiálu zastřešení hrálo velkou roli stávající vnímání hradu jako torza, kdy má návštěvník otevřenou oblohu nad hlavou. Jednotlivé prostory a v nich umístěné expozice jsou dobře čitelné díky množství denního svitu, které přichází skrz neexistující strop. Volba skla jako materiálu pro zastřešení nám umožňuje tyto parametry zachovat. Pískované sklo bylo zvoleno jednak pro lehčí údržbu a jednak proto, že rozptýlené světlo poskytuje vynikající světelné podmínky pro vloženou expozici. Jedinou výjimkou je prostor kaple, která je zastřešena pomocí skla čirého s ohledem na symboliku otevřeného nebe.
Tvar střech je výběrem nejvhodnější varianty, která umožňuje jednoduché odvodnění. V každé zastřešené místnosti se tak jedná o dvojici pultových střech skloněných v mírném spádu ke společnému úžlabí. Nosná konstrukce je navržena z ocelových profilů šedého odstínu. Hlavní nosníky profilu 350/100 mm jsou kladeny vždy na kratší rozměr místnosti a mezi ně jsou vkládány profily příčné v dimenzi 180/50 mm. V místě úžlabí jsou profily zdvojené a odvodňovací žlab je tak mezi nimi skrytý. Dešťová voda je ze žlabu svedena v interiéru přiznaným svodem kruhového profilu. Rastr nosníků je dán technologickými možnostmi pro výrobu skleněných tabulí určených pro zastřešení. Rozměr tabulí byl volen co největší, aby byl počet nosníků co nejmenší.
Na ocelovou konstrukci jsou uloženy jednotlivé tabule skla lepeného ze dvou kalených tabulí tl. 10 mm s vloženou vnitřní pískovanou fólií, a to přes podkladní a těsnicí pryžovou pásku. Tabule jsou k nosné konstrukci upevněny pomocí kotevních nerezových terčů a spáry mezi nimi jsou tmelené. Obvodové zdivo je z vnitřní strany lemováno závětrnou lištou z měděného plechu, vlepenou do připravené drážky ve zdivu, která překrývá prostor mezi zastřešením a nerovným obvodovým zdivem. Vzniklá spára umožňuje odvětrání prostoru pod střešní konstrukcí a díky pohybu vzduchu je eliminováno riziko kondenzace na spodním líci zasklení. Skleněné tabule jsou navrženy jako pochozí pro údržbu. Čištění skel bude probíhat shora pomocí tlakové vody.
Sklem nezastřešujeme paušálně všechny prostory, ale 5 vybraných prostor. Prostory schodišť jsou zastřešeny vyhlídkovými plošinami z cortenu. Vynechání zastřešení v několika místnostech umocňuje vyznění paláce jako torza. Nynější pohledy vzhůru jsou v kontextu se starými zdmi velice působivé a nechceme o ně připravit ani budoucí návštěvníky.
Cortenové lávky
Do úrovně druhého podlaží byly lokálně vloženy nové konstrukce v místech původního stropu. Vzniká tak atraktivní prohlídkový okruh v úrovni, která nabízí nové pohledy na konstrukce hradního paláce i do jeho okolí. Ve dvou místech nás také dovede až nad korunu zdiva paláce. Díky posunu do nových úrovní je možné se z blízkosti seznámit s detaily historického vývoje stavby paláce.
Pro nově vkládané prvky v úrovni zřícených stropů byl zvolen již zmíněný corten. Jedná se o patinující ocel, která je odolná povětrnostním vlivům díky zvětralé povrchové struktuře – rzi s ukončeným procesem koroze. Jedná se o speciální slitinu, do které byly přidány cca 2 hmotnostní procenta legujících prvků, jako je fosfor, měď, chrom, nikl, mangan, a dalších za účelem zvýšení odolnosti proti atmosférické korozi. U tohoto materiálu odpadá nezbytnost obnovy povrchové úpravy jinak nutné u ocelových konstrukcí. Důležitá je pro nás jednak soudobost tohoto materiálu, ale i skutečnost, že prošel procesem zvětrávání, jakéhosi zrání, stárnutí a skvěle komunikuje se zestárlými historickými stěnami. Patinující ocel je také materiál, jehož podstatou je železo. Fenomén uměleckého kovářství je s hradem Helfštýnem tak úzce a silně spjatý, že použití železné konstrukce je v podstatě logickým výsledkem.
Podlahové konstrukce úplného nebo částečného přestropení místností jsou navrženy z nepravidelně uložených vzájemně přetínaných nosníků. Jejich nepravidelnost je volena ve snaze o maximální využití stávajících otvorů, výklenků a výstupků zdiva, na které je možné nosníky uložit, a omezit tak zásahy do historického zdiva. Ze spodní strany tvoří nosníky pohledově přiznanou nepravidelnou síť. Na této konstrukci jsou uloženy pochozí podlahové kazety z perforovaného plechu tl. 7 mm.
Úzké lávky jsou vyneseny pomocí ocelové příhradové konstrukce skryté v zábradlí lávek pod cortenovým opláštěním. Na opláštění zábradlí a podhledy lávek jsou použity hladké plechy tl. 2 mm. Na konstrukci podlahy pak kazety z profilovaných lístkových plechů tl. 7 mm s výztuhami. V zábradlích jsou skryta orientační svítidla z LED pásků. V podhledu jsou zabudovány reflektory pro nasvícení exponátů.
Betonové chodníčky
V přízemí paláce jsme navrhli vytvoření sítě pochozích ploch a chodníčků z přesných desek z hlazeného pohledového betonu položených do jednotlivých prostor. Pohledový beton je ohraničen přísně rovnými cortenovými profily, které vytváří odstup od nerovných a nepravidelných stěn. Plocha mezi přesným profilem a nepravidelnou stěnou je vysypána kamenivem, které dá vyniknout obojímu a smíří nepravidelnost s nekompromisní rovnou linií. Abychom nabídli návštěvníkovi i provozovateli různé možnosti využití prostor, pracujeme s rozsahem pevné a sypké plochy. V některých místnostech jde návštěvník po úzkém chodníku vloženém do jinak štěrkové plochy. V jiných prostorách, kde je to provozně vhodnější, jsou naopak vytvořeny jen malé odstupy od stěn, abychom maximalizovali využitelnou plochu místnosti.
Podlahy v přízemí paláce byly před rekonstrukcí provedeny z hrubého betonu spádovaného do výklenků oken, odkud byla srážková voda pomocí prostupů obvodovou stěnou vyvedena na fasádu objektu. V rámci rekonstrukce došlo k odstranění těchto provizorních podlah v celém rozsahu. Po archeologickém průzkumu a jeho nálezech byly prostory nad klenbami dosypány štěrkovým kamenivem jemné frakce kvůli omezené možnosti hutnění. Na ně byla nanesena vrstva spádovaného podkladního betonu s vloženou výztužnou sítí. Tato vrstva byla opatřena hydroizolací z pružné polymercementové stěrky, která odvádí srážkové vody ke skrytým vpustím pod finální podlahou. Odtud je voda vedena kanalizačním potrubím do hradního příkopu, kde je přirozeně zasakována.
Na hydroizolační vrstvu byl přes ochrannou vrstvu geotextilie uložen nový štěrkový zásyp v tloušťce 130–310 mm sloužící jako podklad pro pochozí desky. Ty jsou provedeny z monolitického pohledového železobetonu tl. 140 mm. Desky jsou vyztužené svařovanou sítí, provedeny ve spádu a dilatovány. Povrchová úprava betonu je leštěná a je opatřena bezbarvou hydrofobizací.
Závěr
V průběhu oprav paláce byl prováděn archeologický průzkum, který odhalil dosud neznámé prostory a doplnil tak pohled na historický vývoj paláce. Zajímavostí je například objevení vrcholně gotického portálu pod podlahou přízemí a navazující renesanční místnosti se zachovalou cihelnou podlahou a zbytky renesančních omítek. Obojí bylo kvůli riziku poškození povětrnostními vlivy pečlivě zdokumentováno a šetrně zakryto novým zásypem.
V hradním paláci vznikla díky impulzu k jeho zastřešení atraktivní prohlídková trasa, která všem umožňuje se zajímavou formou seznámit nejen se samotnou stavbou paláce, ale také s okolím hradu díky novým vyhlídkám z úrovní zřícených stropů, z hradeb nebo dokonce z úrovně koruny zdiva. Doufáme také, že výsledkem je kromě jiného i přiblížení moderní architektury široké veřejnosti, což je jedním z našich cílů.
Pomocí nových prvků otvíráme původní prostory, ale současně z nich vytváříme prostory nové – polouzavřené, zastřešené v různých výškách nebo naopak otevřené. Návštěvník tak prochází místnostmi, které jsou různě prostorově členěné – nízké, vysoké, úzké, široké, majestátní, komorní, světlé, tmavší. Při tom všem vždy ctíme pozice a výškové úrovně původních konstrukcí. Vznikl tak nový helfštýnský labyrint, který je možné procházet různými směry a trasami a kde je možné vidět jednotlivé objekty a prostory z různých úhlů pohledu, z různých odstupů, nadhledů i podhledů a objevovat tak krásy a taje historie paláce hradu Helfštýn.
|
Autor: Miroslav Pospíšil / ateliér-r |
Miroslav Pospíšil, Martin Karlík, atelier-r
Foto: BoysPlayNice
Arch. Miroslav Pospíšil (*1964)
– absolvoval VUT v Brně. Je autorizovaným architektem. Je zakladatelem, jednatelem a hlavním architektem atelieru-r. Při obnově hradního paláce zastával pozici hlavního architekta.
Ing.arch. Martin Karlík (*1982)
– absolvoval FA ČVUT v Praze. Je autorizovaným architektem. Je architektem v týmu atelieru-r již 14 let. Při obnově hradního paláce zastával pozici architekta a koordinátora projektu od studie po realizaci.
Článek byl publikován v časopise Materiály pro stavbu 1/2021
Související článek:
„Hledali jsme materiál, který je trvanlivý, umí stárnout a na němž je stárnutí vidět“ – rozhovor s autory rekonatrukce
Statické zabezpečení stavby na hradě Helfštýn a jejich částí
Sanace vlhkého a zasoleného zdiva hradního paláce na Helfštýně
