V říjnu 2012 otevře své brány nové návštěvnické centrum zámku Schönbrunn a návštěvníci (ročně jich vídeňský barokní zámek navštíví přes 2,5 miliónu) se budou moci těšit nejen z nejmodernější techniky a rozsáhlého servisu, ale budou mít i možnost pokusit se najít ve stropní instalaci „obraz“ Sisi a Františka. Za nápadem stojí tým architektů ze Štýrského Hradce „weeSt-graz“. Náročný úkol profesionálně zrealizovali specialisté z firmy Pagitsch s produkty FERMACELL.
V „Gardetraktu“, v prostorách levého vchodu k Čestnému dvoru, vzniklo za 5 mil. eur nové návštěvnické centrum zámku Schönbrunn. Prostory recepce prošly radikální modernizací: prostorné zóny prodeje vstupenek s šesti místo čtyř dosavadních pokladen pro jednotlivce a další prodejní automaty vstupenek zaručují rychlé odbavení. Nabídka služeb je doplněna komfortními odpočinkovými zónami, odpovídající gastronomií, dobře vybaveným obchodem a také sanitárním zařízením. Projekt s plánovanou kapacitou 400 návštěvníků přispěje k pozitivnímu trendu stále stoupajícího počtu návštěvníků a zároveň zajistí, aby byl pobyt v Schönbrunnu od samého počátku příjemným zážitkem. Realizace přestavby byla možná díky pečlivě schválenému konceptu se Spolkovým památkovým úřadem. Stěny uvnitř „Gardetraktu“ byly kompletně odstraněny a obnovena byla střešní konstrukce. Tak vznikly prostory pro přestavbu na velkorysou přijímací halu. Restaurovány byly fasády a i nadále zůstal zachován jejich původní vzhled. Na západní straně byly obnoveny historické dveře, které poskytují výhled do okolí.
Vize
Koncept pro přestavbu je dílem mladého týmu architektů ze Štýrského Hradce „weeSt-graz“: Martin Konrad a Katharina Hengel byli vybráni na základě výběrového řízení, konaného v rámci EU z celkem 50 uchazečů, z nichž 35 % pocházelo ze zahraničí. Martin Konrad o podmínkách soutěže a konceptu říká: „Primárně bylo nutné dodržet přísné požadavky zachování světového kulturní dědictví. Aby se dalo vyhovět změně určení prostor, byl nutný rozhodný zásah do jejich současné podoby. Velkorysým otevřením a zasklením oblouků na západní straně se arkády staly recepcí. Velká přijímací hala se rozprostírá po celé ploše jednopatrového prostoru Gardetraktu. Došlo ke kompletnímu odstranění stěn a stropů, zůstala pouze netradiční zakřivená základní struktura daného prostoru. Vznikly dva světelné scénáře – jeden je tvořen denním a druhý umělým světlem. V denním světle proudí světlo do místnosti třemi skleněnými stropy, které rozptýlí meziprostor ve stropě a promítne do místnosti bodovou strukturou. V umělém světle bude meziprostor ve stropě rovnoměrně podsvícen, body se budou jevit světlejší a místnost bude působit „nižší“. Navíc bude strop osvětlen i zespodu.“
V rámci přípravných prací bylo zapotřebí přeložit klenbu ze čtyř na bezmála šest metrů výšky. Po funkční stránce a z důvodu rozptylu denního světla se počítalo se silnější perforací v oblasti skleněných střech. Právě v těchto místech bude vzor promítán do místnosti. Nový klenutý strop sleduje speciální charakteristiku místnosti i zadání vytvořit co možná největší a velkorysý prostor (v rámci stávající atiky) s ohledem na původní i současný stav. Jednotlivé skulpturální velké prvky (jako vstup, bar-shop nebo pokladny) rozdělují prostor a obsahují v sobě potřebnou technickou infrastrukturu. Optický ústřední prvek popisuje architekt Konrad následovně: „Jako abstraktní citát ,barokní oblohy‘ pokrývá celý prostor perforovaný strop. Tváře Sissy a Františka jako hvězd císařské doby a nositelů image zámku se nacházejí na stropě a částečně i na stěnách skryté v abstraktním děrovaném vzoru. Celkový obraz ale rozpoznají jen pozorní návštěvníci.“
Napínavý úkol pro sádrovláknité materiály – aby bylo možné tuto architektonickou vizi zrealizovat, byl grafický návrh vyřešen jako rastr s otvory a tento návrh byl postoupen specialistům na sádrovláknité systémy – firmě Pagitsch. Samotná realizace si vyžádala nejen úzkou spolupráci všech účastníků, ale před velkou výzvu postavila zkušené odborníky firmy Pagitsch. „Odrazovým můstkem pro naši práci byla historická ocelová konstrukce, do které zámečnická firma navařila nosné profily,“ uvedl majitel Rupert Pagitsch. „Jak výroba prvků, tak i přeprava a montáž se pro nás staly výzvou. Fotografie konstrukce, zpracování a i připojení na zeď mluví samy za sebe. Nejprve jsme vyměřili celou budovu a vytvořili 3D simulaci, která se stala základem pro veškeré přípravné práce. Opravdovou výzvou pro náš tým byla výroba konstrukce na stávající profily. Po celé ploše jsme museli konstrukci doplnit o dřevěné prvky tak, aby se vytvořil přesný základ pro klenby ve stropní části a v přechodech do stěn. Samozřejmě musela být konstrukce postavena tak, aby nenarušila celkový koncept. Bylo zapotřebí zohlednit stovky okolností a největší lahůdkou byly trojdimenzionálně tvarované klenby, které probíhaly v oblasti zlomů. Další potíží byla realizace zakřivených dvouvrstvých prvků. V kombinaci s velkorozměrnými otvory jsme museli navrhnout unikátní technologická řešení, která byla pro nás doposud neznámým územím. Podíváme-li se na výrobu prvků detailněji, bylo primárně zapotřebí vyřešit jeden zásadní problém. Slepí-li se dvě desky, vzniknou dva různé poloměry. U desek s otvory, které budou později ohnuty, tak hrozí nebezpečí, že se otvory zvětší. Každá deska byla proto jednotlivě přiříznutá, dvojitě zalepena, ohnuta a teprve poté frézována. Vyfrézovat do sádrovláknité desky otvory s průměrem až 30 cm nepatří k našim každodenním úkolům. Sádrovláknité desky FERMACELL se v tomto případě ale výborně osvědčily. Cením si jak samotné výrobky, tak i spolupráci s jejich výrobcem. Deska je velice homogenní, což bylo velmi důležité především u zaoblení. Umístit rastr s otvory na desky tak, aby bylo co nejméně řezů, bylo dalším problémem, který jsme museli během výroby vyřešit. Dalším přáním architektů bylo, aby otvory v zaoblení působily pro pozorovatele elipticky. Bylo zapotřebí, abychom tento požadavek v našich výpočtech zohlednili.“
Náročná logistika na stavbě
Na konci výrobního procesu vznikly komplexní a rozměrné díly, které znamenaly pro přepravu a montáž odpovídající velké náklady. Více než 1000 desek bylo položeno těsně k sobě a následně vystříkáno. Rastr s otvory vyrobil z každé desky unikát, proto bylo nutné namontovat každou desku na předem dané místo!
Aby se zajistilo správné pořadí, dostala každá deska svůj kód ve tvaru čísla, které bylo vyfrézováno na zadní stranu. I paletizace pak musela samozřejmě brát ohled na pořadí instalace. „Byl to pro nás velmi napínavý projekt. Na základě neobvyklého zadání jsme se v některých chvílích dostali na neznámé území a opět jsme tak nasbírali pár nových zkušeností. Jako u všech našich zakázek jsme samozřejmě i zde dbali na to, abychom zadavateli dodali pověstnou kvalitu naší firmy. Díky know-how našich lidí a kvalitě desek firmy Fermacell jsme nakonec veškeré těžkosti zvládli,“ uzavírá realizaci Rupert Pagitsch.
podle podkladů společnosti Fermacell
