Doubravka na Černém Mostě v prostoru nazývaném Čihadla není jen tak ledajakou stavbou. Je v mnoha ohledech jedinečná – originální konstrukcí, použitými materiály, způsobem realizace i tím, že pochází „z dílny“ světoznámého architekta Martina Rajniše (v roce 2014 obdržel v Paříži Mezinárodní cenu za trvale udržitelnou architekturu). Projekt a stavbu za společnost Huť architektury Martin Rajniš řídil David Kubík. Doubravka je prvním krokem k revitalizaci Čihadel do podoby přírodního relaxačního parku.
Rozhledna vznikla ze soutěže vypsané Prahou 14. Myšlenka se v roce 2013 zrodila v hlavě starosty této městské části Mgr. Radka Vondry. Ten pro svou ideu nadchl privátní investorskou a inženýrskou společnost Landia Management, která na území Prahy 14 realizuje například projekt nové rezidenční čtvrti Rajský vrch, a společně začali řešit, kdo představy promění v realitu. Volba padla na architekta Martina Rajniše a jeho Huť architektury.
„Huť architektury experimentuje a staví z kmínků již několik let. Věž Doubravka je shrnutím a výsledkem této experimentální práce a bez nadsázky se dá říct, že je technologickým a výrazovým impulzem nově vznikající architektury. Celý svět hledá cestu lepšího souznění s přírodou, minimalizace uhlíkové stopy a vybřednutí z hluboké krize, kterou architektura prožívá. Tato stavba je naší odpovědí na řadu ze zmíněných otázek,“ říká David Kubík a pokračuje: „Museli jsme překonat řadu problémů (územní plán, stavební povolení, statický výpočet – celek, termín a dostupnost akátu, odkorňování, limity ohýbání a jejich vliv na tvar rozhledny, statický výpočet – spoje, způsob napojování kulatin, připojení k zemi, efektivní postup montáže na zemi, atypické lešení, kompletaci konstrukce ve vzduchu za pomoci čtyř jeřábů. I nepřízeň počasí, které se podepsalo na několikaměsíční nedostupnosti staveniště. Problémy jsou vyřešeny, zatěžovací zkoušky dopadly lépe, než jsme čekali, a první rozhledna v Praze po 70 letech stojí.“
Před čtyřmi lety byl na břehu Kyjského rybníka vztyčen dvanáctimetrový prototyp oblouku budoucí rozhledny (je tam dodnes). Tři roky trvala pozorování a měření spojů a ohybu materiálu předcházející zahájení samotné, co do výšky dvojnásobné věže. Realizace pak zabrala celý rok. Nová rozhledna je typickou ukázkou experimentální architektury. Byla navržena na konkrétní místo se stavebněkonstrukčními detaily, jež nejsou k vidění nikde jinde.
„Experimentální samozřejmě neznamená nedotažená nebo nejistá. Je to spíš ve smyslu: nikde na světě nic podobného nestojí. Jinak samozřejmě máme propočítaný a vyzkoušený každý centimetr. I přesto se pak na stavbě objeví věci neočekávané, které musí člověk řešit, je to dané hlavně tím, že akát je v podstatě živý materiál, jako byste stavěli ze samotné přírody,“ vysvětluje Martin Rajniš.
Architektonické řešení
Lokalita, kde rozhledna stojí – kopec Horka –, je daleko od zástavby, tedy nelze zde aplikovat kontext nebo jiné urbanistické vazby. Svým charakterem a materiálovým pojetím – konstrukce z akátových kmínků – zcela zapadá do zdejší náletové zeleně. Doubravka z dalekého okolí není prakticky vidět. Terén zde stoupá pozvolna a okolní zeleň převyšuje vyhlídka pouze minimálně. Součástí 23,5 metrů vysoké trojboké věže na třech podnožích je prostor pro zajištění provozu a pro údržbu zeleně.
Tvar Doubravky – tři nohy – vychází z požadavku na roznesení vodorovných sil působícího větru. Trojboký jehlan je nejstabilnější statické schéma. Uvnitř jehlanu visí kulaté modřínové schodiště – kyvadlo. Proto se schody mírně pohybují do stran. Tento princip je však vhodný z hlediska statiky, schodiště by neuneslo váhu, deformovalo by se, proto visí, navíc svým protipohybem při větru eliminuje kmitání.
Návštěvník se po schodech dostane až nahoru na vyhlídkovou podestu v 19 metrech. Kulaté schodiště je navrženo dle požadavků normy na průchodnou šířku 0,9 m. Tato šířka vyhovuje obousměrnému průchodu, lidé se zde dobře vyhnou.
Stavební řešení
Konstrukce rozhledny je navržena z akátového dřeva, a to z kulatiny průměru min. 60 mm a 100 mm. Jednotlivé prvky dřeva jsou sestaveny podle schématu tak, že hlavní nosnou konstrukci tvoří tři nohy, na které je zavěšeno točité schodiště. Před nákupem akátu se testovalo několik tyčí, průměr kulatiny, rádius ohýbání, moment, kdy prasknou. To jsou věci, se kterými pracoval statik Tomáš Fremr. Musel brát v úvahu průměry, které jdou ohnout.
Nohy rozhledny jsou tvořeny z příhradové konstrukce ve tvaru protáhlého sudu. Na vrchu jsou nohy vzájemně spojeny pomocí trojice ocelových obručí, které jsou spojeny konstrukcí z oceli ve tvaru trojúhelníku. Pod každou nohou je železobetonová deska, která svazuje trojici mikropilot (viz svislý řez). Veškeré ocelové kusy jsou žárově zinkovány. Stejně tak veškerý ocelový spojovací materiál je zinkovaný.
Akátová kulatina je odkorněná a natřená fermeží (včetně odpadu bylo použito přes 7 kilometrů kmínků). Kulatina bude vysychat, praskat a ztrácet objem. Proto jsou spoje navržené jako snadno dotahovatelné. Jejich revize by měla probíhat jednou ročně. V horizontu do pěti let je navržen druhý nátěr odpuzující vodu – má snížit nasákavost.
„Akát je z hlediska trvanlivosti ten nejlepší materiál, co jsme mohli použít. V materiálu samotném je ale háček. Když kácíte v lese, žádný strom není stejný, u akátu to platí trojnásob. Dostanete hodně tenké, ale i hodně tlusté, něco je křivé, tedy spoustu odpadu… Výpočet uvažuje s „izotropní“ hmotou, vady nedokáže zohlednit, proto se ve výpočtu používá koeficient 0,35 a tuším, že dvakrát. Co zbyde, s tím se počítá. Co se týká trvanlivosti, ze zkušenosti vím, že hodně záleží na orientaci prvků v konstrukci, vodorovné odcházejí výrazně rychleji než svislé, ze kterých stéká voda,“ říká k použitému materiálu David Kubík.
Stavba probíhala tak, že se přímo na místě smontovaly tři nohy ve vodorovné poloze. Spodní a horní ocelové kusy na ně byly již uchyceny. Ve středu rozhledny se postavilo lešení, o které dvojice jeřábů nohy postupně opřela. Potom co byly nohy nahoře definitivně smontované, provedlo se kotvení do betonových desek. Do hotové trojnožky se zavěsilo kulaté schodiště.
Schodiště visí na 18 sloupcích a jedné střední závitové tyči. Mezi sloupky a střed jsou kladeny jednotlivé schodišťové stupně, vždy patnáct a šestnáctý je podesta. Celkový počet schodů je 97. Celý tubus schodiště je z vnější strany opláštěn dřevěnými horizontálními pásky. Materiálem je modřín. Čela schodů jsou opatřena vyfrézovaným textem – číslem schodu a jménem nebo jiným textem od lidí, kteří přispěli na stavbu Doubravky.
Vyhlídkovou podestu tvoří modřínová podlaha s mezerami. Na sloupcích je osazena ocelová zinkovaná síť – pletivo – výplň zábradlí výšky 1350 mm. Ve středu schodiště je 4,0 m vysoká ocelová trubka, na které je osazena korouhev – plát plechu s bílými a červenými pruhy, ukazující lidem směr větru. Nejvyšší bod věže se díky korouhvi tyčí do výše 23,5 metru.
V noze Doubravky je navržen prostor pro zajištění provozu a údržbu zeleně – jedná se o sloupkovou konstrukci ze dřeva opláštěnou prkny – natřenými fermeží. Podlahu tvoří betonová deska.
„Hodně se řeší, jak dlouho rozhledna vydrží. Myslíme si, že věčně. Nicméně za 15 let je plánovaná generální údržba. Máme i vymyšlenou ocelovou podporu pod Doubravku, kterou tam můžeme dát. Určitě nehrozí, že by v roce 2033 bylo místo Doubravky opět prázdné místo,“ doplňuje David Kubík.
Tři milióny korun za novou rozhlednu zaplatila Landia Management, s. r. o., která dalším mi-liónem korun financovala i přípravné fáze a koordinaci celého projektu. Všichni zúčastnění se navíc shodují i na aktivním přístupu veřejnosti, jež výstavbu podpořila dary v hodnotě bezmála půl miliónu korun v podobě nákupu schodů s vlastními vzkazy.
Údaje o stavbě:
Návrh stavby: Huť architektury Martin Rajniš, s. r. o., Martin Rajniš, David Kubík, Tomáš Kosnar
Realizační projekt: David Kubík
Statika: Static Solution, Tomáš Fremr
Generální dodavatel: Huť architektury Martin Rajniš, s. r. o., David Kubík
Dřevěná část: Fortna Stav, s. r. o., Ing. Karel Stýblo
Ocelové výrobky: Milan Kovář, Třebenice
Celkové náklady: 3550 tis. Kč
Vzkaz od Martina Rajniše
„Lidi, který přicházej k rozhledně, dostávaj chuť na ní vylézt, je to cíl jejich cesty, a ta chuť rozhlídnout se po kraji nám možná nahrazuje starý pohanský obřady, jakýsi zvláštní spojení se zemí. My, národ neznabohů, a i v tom si s Čechy rozumím, se dostáváme na vrcholu rozhledny do jinýho rozměru života. Najednou cítíme, že jsme součástí široký krajiny, cejtíme v sobě poryvy svobody, poryvy odvahy, a to jsou věci, kterých je v Čechách hrozně málo.“
ANTONÍN GOTTWALD, DAVID KUBÍK
s použitím podkladů společnosti Huť architektury Martin Rajniš
foto Ondřej Mika
