Rodinný dům v Neveklově pracuje se základním tvaroslovím stavby se sedlovou střechou a fasádou z opáleného dřeva. Kompozičně jde o dvě budovy s rozdílnou výškou, které spojuje prosklený krček. Nízkoenergetický dům bez rekuperace zvítězil v soutěži Dřevěná stavba roku 2018 v kategorii Moderní dřevostavby.
„Barevná kompozice stavby je minimalistická, vychází z naší dlouholeté inspirace nordic stylem a Skandinávií. Dům stojí ve velké staré zahradě, bývalém ovocném sadu. Propojení interiéru s exteriérem velkými okny a terasami je hlavním motivem našeho konceptu. Při navrhování jsme mysleli na japonskou filozofii Wabi-sabi, kráse v nedokonalosti. Počítáme s tím, že černá fasáda časem dostane patinu, oprší, dřevěné terasy zestříbrní, doroste tráva a luční kytky. A vše se propojí a splyne do jednoho organického celku,“ uvádí architekt Michal Kunc a dodává: „Stejně jako neexistují ideální lidé nebo dokonale spočitatelné projekty, neexistuje rodinný dům, vhodný pro každého. Existuje jen cesta. Ta naše trvá už řadu let: hledáme, skicujeme, diskutujeme spolu i s našimi klienty a tvoříme filozofii rodinného bydlení, které lidem přináší skutečný domov. Chceme, aby se v našich domech příjemně a pohodlně žilo. Až pak je to architektura.“
|
Základní údaje o stavbě |
|
Autor: Ateliér Kunc Architects – MgA. Michal Kunc; spoluautor Ing. arch. Alžběta Vrabcová (DMAE architects) |
Dřevostavba se složitými detaily
Konstrukčně se jedná o dřevostavbu, skeletový systém s instalační předstěnou. Fasády včetně šikmé střechy se skrytým batikovým žlabem byly realizovány starou japonskou technikou Shou sugi ban. Modřínová prkna se ručně opalovala tak, aby získala finální podobu ohořelého dřeva s krásnou barvou i strukturou. Střešní plášť je také ze dřeva, stejný jako fasáda.
Stavba je založena na betonové základové desce, lehký dřevěný skelet má difuzně otevřenou skladbu. Celý dům je pod krytinou a fasádou opláštěn dřevovláknitou deskou, která zabezpečuje tepelnou stabilitu a pohodu v letních měsících.
Dům se nachází na výjimečném místě, autoři měli možnost ho perfektně propojit se zahradou. V průběhu stavby se ovšem objevily nové výzvy, například velikost prosklených ploch v návaznosti na střešní subtilní plášť. Dalším atypem byla betonová pohledová podlaha, která musela být provedena ještě před vnitřními skladbami interiérových stěn a příček, podhledů. Technologicky se musel zvolit jiný sled prací, zejména kvůli požadavku na propojení stěn a podlah bez soklů, soklových lišt a dalších připojovacích spár. Proto se nejdříve udělala finální podlaha, až potom záklopy ostatních ploch. Ze statického hlediska bylo složité vytvořit velký rozpon otevřeného krovu do hřebene v obývacím pokoji bez kleštin. Otevřený střešní podhled tu navazuje na prosklené stěny. Pro dodržení subtilního vzhledu byla konstrukce vyztužena ocelovými průvlaky.
Jako zdroj energie bylo voleno tepelné čerpadlo, v domě je podlahové teplovodní vytápění, které lze ovládat vzdáleně. Likvidace splaškové vody byla řešena formou ČOV, v budoucnu je naplánované připojení na obecní kanalizaci. Dešťové voda se využívá na zalévání zahrady.
Řešení interiérů
Na dvou místech, v obývacím pokoji a v koncovém segmentu ložnic, jsou interiéry otevřené do krovu obloženého bílými prkny. To umožnilo, aby se podoba domu se sedlovou střechou otiskla do proskleného čela ložnice. Prkna na obvodových konstrukcích interiéru jsou natřená na bílo, vnitřní příčky jsou sádrokartonové, podlaha litá cementová stěrka, v koupelnách jsou stěrky na stěnách, v jedné z koupelen černobílé obklady.
Veškerý nábytek autoři projektu navrhli jako vestavný na míru: jde o kombinaci bílých lakovaných MDF a přírodního olejovaného dubu. Drobné, kontrastní detaily jsou černé. V koupelnách jsou zařizovací prvky v matně černém odstínu.
-vis-
Foto: Jan Vrabec
Japonská technika Shou Sugi Ban
U některých rodinných domů architekti v posledních letech využívají pro fasádu dřevo ošetřené ohněm. Takto opracované dřevo získá na povrchu uhlíkovou vrstvu, jeho struktura však zůstává stále viditelná. Jako první ji u nás použili David Maštálka a Lenka Křemenová z ateliéru A1, kteří se osobně setkali s architektem Terunobu Fujimori. Tuto techniku jim předvedl, takže se ji naučili a pak použili u stavby čajového domku a později i na rodinném domě. Říkají: „Jde o tradiční japonskou techniku impregnace dřeva proti hmyzu a houbám, takto umrtvené jim zkrátka nechutná. Opalování dřeva známe i z našich končin. Například vypalování věder a sudů nebo kůlů ohrad, právě jako ochrana proti škůdcům. Opalování fasádních prken samozřejmě musí probíhat mimo plášť domu. Jednotlivá tři až čtyři metry dlouhá nehoblovaná prkna se spojí drátem do trojbokého komína, do nějž se vloží noviny a zapálí. Komínovým efektem okamžitě vzniká vysoký plamen skrz celá prkna. Čekáte asi pět minut, pak je shodíte k zemi, rozvážete dráty a rozpadnutím komína oheň sám zhasne. Na dům se prkna osazují nejdříve po dvou až třech dnech, aby byla kompletně vyhaslá.“
Brzy poté tuto techniku vyzkoušeli i další architekti, například studio Mjolk u domu Uhlík nebo Gabriela Kaprálová na domě Zilvar. Někdy se prkna po opálení ještě kartáčují do požadovaného odstínu a napouštějí olejem. Výsledkem je černohnědá barva dřeva s prosvítající kresbou, která může i v závislosti na osvětlení měnit odstín směrem ke stříbrné a šedé. Povrchová úprava Shou sugi ban má nejen konzervační účinek, zlepšuje se také odolnost dřeva vůči ohni. Dobře provedená povrchová úprava Shou sugi ban prý vydrží minimálně 80 let.
