Dřevěné fasády

 

Použití latí a prken ze dřeva, ať už čtyřstranně hoblovaných, nebo palubek, má jako ochranná vrstva obytných a účelových budov všeho druhu dlouhou tradici. V různých dimenzích, profilech a způsobu obložení nabízejí obrovské množství variant. Podle dimenze a profilu rozlišujeme následující skupiny materiálu:

● Latě – Latě s relativně malým průřezem (maximálně 4×8 cm) vytvářejí jemně členěný vzhled domovního pláště. Mohou být připevněny jak horizontálně, tak vertikálně, přičemž odstup mezi jednotlivými latěmi by měl být minimálně 7 mm (doporučuje se alespoň 10 mm). Při horizontálním položení je nutno použít latě se zkosenou horní a spodní hranou, aby se zlepšil odtok vody.

● Palubky – Palubky existují v různých profilech, které umožňují rozmanitost finálního vzhledu. Nejjednodušší formou profilu je čtyřstranně hoblované prkno s pravoúhlým průřezem. Čtyřstranně hoblovaná prkna mohou být podobně jako fasády z latí položena svisle nebo vodorovně. Zvláště strukturovaný vzhled může být docílen tím, že některá prkna upevníme na fasádu užší stranou. Další formu obložení čtyřstranně hoblovanými prkny představuje překrývaná fasáda, kdy jednotlivá prkna leží jako šupiny přes sebe. Překrývaná fasáda je většinou montována vodorovně, svislé obložení je spíše výjimkou. Protože při běžném vodorovném položení je každé prkno částečně chráněno prknem přes něj ležícím, vzniká u neošetřených prken charakteristické „pruhovité“ zašednutí.

Další profily běžně používané na fasády se vyznačují spojením pero–drážka na dlouhé straně prkna. Tím je vytvořen uzavřený fasádní plášť. Obložení palubkami může být jak horizontální, tak vertikální, ale i šikmé, resp. diagonální. Pokud je plánováno obložení palubkami, je nutno dbát na to, aby byly použity speciální softlinové profily se zaoblenými hranami. Typické profily pro použití na fasády jsou pouze částečně dány národními normami (např. ÖNORM B 3020).

Kromě toho existují další normami nepopsané profily, např. profily s kónickým průřezem k vodorovnému obložení, které jsou rovněž použitelné a velmi vhodné.

 

 

Podle následujících norem je potřeba zohlednit požadavky na rozměrovou toleranci a toleranci výrobce, na třídění, vlhkost dřeva atd.:

● palubky z jehličnatého dřeva podle EN 14519,

● palubky z listnatého dřeva podle EN 14951.

 

Tyto normy na výrobek nabízejí možnost dohodnout třídění podle třídy A, třídy B nebo takzvané „volné třídy“, např. podle směrnic VEH. Tato mezi smluvními partnery volně dohodnutelná třída umožňuje, aby speciální požadavky zákazníka byly popsány dány písemně. Palubky na fasády se používají jak s povrchovou úpravou, tak i neošetřené.

V tomto ohledu jsou požadavky na třídění rozdílné. Prkna, která budou povrchově upravena, vyžadují obecně přísnější třídění, aby se zabránilo poškození povrchové úpravy např. vlivem vystupující pryskyřice.

 

 

 

Palubky určené pro fasády by měly být silné minimálně 19 mm (pro překrývanou fasádu minimálně 25 mm) a široké 80–150 mm. Užší prkna vykazují lepší dlouhodobé chování.

 

Z hlediska polohy letokruhů je běžné použití kombinovaného zboží, skládajícího se z prken radiálních s kolmými letokruhy, poloradiálních i tangenciálních s ležatými letokruhy. Při přímém působení povětrnostních vlivů se mohou u tangenciálních prken tvořit odlupčivé trhliny, třísky a může dojít k poškození povrchové úpravy. Dále se u těchto prken v daleko větší míře objevují koncové trhliny. Proto se pro fasády s vysokými nároky doporučují prkna radiální a poloradiální. Tato kvalita je ale mnohem náročnější výrobu a je spojena s podstatně vyššími náklady.

 

Vlhkost dřeva na fasádách se v ročním průměru pohybuje v závislosti na stanovišti, expozici atd. mezi 12 a 16 %. Toto rozmezí by v zabudovaném stavu nemělo být překročeno.

 

 

Upevnění by mělo na jednu stranu zabránit zkroucení prken, na druhou stranu by ale v určité míře mělo umožnit změnu rozměrů (způsobenou bobtnáním a sesycháním) ,aby bylo co nejlépe zabráněno tvorbě trhlin v dřevěných prvcích. V zásadě je možné upevnění dřevěných prvků z horní nebo spodní strany. Viditelné upevnění představuje nejčastěji používaný způsob montování dřevěných fasád. U viditelně upevněných, povrchově upravených dřevěných prvků by po montáži měla být místa upevnění překryta nátěrem. Z nejrůznějšího spojovacího materiálu ve stavebnictví jsou používány hlavně hřebíky a vruty. Hlava spojovacího materiálu nesmí nad povrch dřevěného prvku vyčnívat a nesmí být ani zaražena hlouběji.

 

Hřebíky by se měly zatloukat do hloubky nejméně 35 mm. Vruty poskytují výhodu rozebíratelného upevnění pro sanační práce. Vrut by měl být zašroubovaný do hloubky minimálně 25 mm. Zápustný vrut by měl být buď křížový, nebo ještě lépe torx. Používat se mohou pouze vruty s částečným závitem. Vruty s vrtným hrotem a frézovacími drážkami na hlavě snižují riziko rozštípnutí a mohou být umístěny blíže ke kraji.

Ve zvláštních případech jsou fasádní prvky montovány také pomocí příchytek nebo speciálních upevňovacích háčků. S vhodným upevňovacím systémem je možné upevnění na zadní straně.

 

Dlouhodobá antikorozní ochrana spojovacích prvků je nutná. Při působení povětrnostních vlivů je tak zabráněno povrchovému zbarvení, které je způsobeno korodujícími kovovými částmi nebo zbarvení v důsledku chemické reakce s látkami obsaženými v jádře dřeva (např. u dubu). Spojovací materiál z ušlechtilé oceli poskytuje nejlepší a nejtrvalejší ochranu proti zabarvení. Pro jádrové dřeviny, např. dub nebo modřín, by měly být používány pouze spojovací prvky z ušlechtilé oceli. U povrchově ošetřených spojovacích prvků (např. s galvanickým pozinkováním) je při montáži nutno počítat s porušením ochranné vrstvy. V zásadě nejsou spojovací prvky bez antikorozní úpravy vůbec doporučovány. Počet upevnění ve směru šířky prkna je závislý na rozměru. Do 120 mm šířky prkna je jedno uchycení, od 120 mm šířky prkna jsou uchycení dvě, vždy ve třetině šířky prkna. Na délku prkna by měla být mezi spojovacími prvky vzdálenost maximálně 100 cm. Vzdálenost od kraje kolmo na vlákna by měla být minimálně 1,5 cm. V podélném směru vláken by měla být dodržena vzdálenost od kraje minimálně 5 cm. Při použití vrutů s vrtným hrotem může být tato vzdálenost redukována v závislosti na dřevině. K uchycení tvrdých dřevin je pro hřebíky a vruty nutné předvrtání, aby se zabránilo popraskání.

 

 

Odvětrání představuje ze stavebně-fyzikálního hlediska dodatečné zajištění a je tedy z tohoto důvodu doporučováno. Jako minimum je nutno počítat na jeden metr konstrukční výšky podlaží 1 cm odvětrání, 4 cm jsou v každém případě dostačující. Větrací otvory musí být zakryty ochrannou mřížkou proti drobným zvířatům (vzdálenost ok minimálně 3 mm, maximálně 5 mm).

Za určitých krajních podmínek lze od zadního větrání upustit, existují fasády větrané i nevětrané. Protože dřevěnou fasádu nemůžeme nikdy označit jako stoprocentně těsnící, je nutno pamatovat na druhou rovinu odvádějící vodu, např. formou difuzní odvětrávací šachty. Vykazuje-li dřevěná fasáda otevřené spáry, musí být šachta vedoucí za nimi dostatečně rezistentní vůči UV záření. Spodní konstrukci je nutno dimenzovat podle statických hledisek.

 

Palubky ve fasádě jsou právě v moderní architektuře vystavovány povětrnostním vlivům bez potřebné stavební ochrany. U neošetřených fasád tak nevyhnutelně dojde k zašednutí. Zabránit se tomu dá pouze vhodnou povrchovou úpravou. Aby mohla dlouhodobě plnit svou funkci, potřebují nátěry pravidelnou péči a údržbu. Minimálně jednou ročně je doporučována kontrola, u celé fasády se prověřují poškození povrchové úpravy, jako jsou trhliny, mechanické narušení, stopy po krupobití, zabarvení, odloupávání, zamodrání atd. Na základě výsledku se rozhodne, zda je údržba, resp. renovace fasády žádoucí.

Péče (údržba) probíhá po odpovídajících předcházejících úpravách (čištění, broušení) ochranným nátěrem. Údržba musí být prováděna v pravidelných intervalech na ještě neporušených plochách, dříve, než se objeví viditelná poškození. Intervaly údržby závisejí na způsobu povrchové úpravy a na intenzitě povětrnostních vlivů. Povrchy, které byly ošetřeny lazurou, po ochranném nátěru ztmavnou. Zesvětlení těchto ploch je možné pouze krycím nátěrem.

Při renovaci (opravě) se odstraní stávající poškození, a obnoví se tak funkčnost povrchu. K tomu jsou zapotřebí nákladnější práce než při údržbě. Lazurou ošetřené plochy musí být renovovány velkoplošně, aby se zabránilo barevným rozdílům. U krycích nátěrů jsou možné také opravy menších ploch. Laky vhodné na údržbu a renovaci by měly být určeny výrobcem.

 

Více informací o sortimentu firmy SECA najdete na www.secacz.cz.