„Pasivní dům je především dům kvalitní. Ale i u pasivních domů může být rozdíl v kvalitě, projektanti mají různé přístupy. Další fází jsou pak soběstačné stavby,“ říká Rostislav Kubíček z kanceláře Vize Ateliér. Svůj dům si vybudoval jako soběstačnou dřevostavbu v proluce o šířce 5,5 metrů. Na první pohled upoutá řešením fasády s velkými okny. A také tím, jak dobře se začlenila do ulice.
U projektu byly prioritou ekologie, energie a ekonomie. Proto jsme pro stavbu použili v maximální míře ekologické materiály. Navrhli jsme ji tak, aby byla většinu roku schopna samostatného provozu bez nutnosti čerpat energii ze sítě. Do systému je možné napojit i elektromobil,“ uvádí autor projektu a dodává: „V domě jsou dva byty, my bydlíme v tom větším, menší můžeme pronajímat – náklady na splátky hypotéky jsou pak nižší o více než polovinu. Žijeme ve vlastním domě a měsíční náklady přitom máme menší než v nájmu. Po splacení hypotéky pokryje veškeré náklady na provoz už první měsíční nájem druhého bytu. Aktuálně využíváme dům pro vícegenerační bydlení, menší byt slouží pro rodiče.“
Řadový dům má jedno podzemní podlaží, dvě podlaží nadzemní a podkroví. Hlavní vstup a prosklená fasáda jsou orientované k jihu, schodiště k severu.
Betonové a dřevěné konstrukce
Stěny nevytápěného suterénu jsou masivní železobetonové, na nich byla realizována stropní železobetonová deska. Vzhledem k omezeným prostorovým možnostem v proluce byl pro obvodové nosné stěny vytápěné části zvolen systém dřevěných panelů CLT doplněný o tepelnou izolaci. Použitím panelů tloušťky 84 mm bylo možné ušetřit 7,3 m2 podlahové plochy (úspora je počítána oproti zdivu z vápenopískových cihel tl. 175 mm, které je již samo o sobě úsporným zdicím systémem). Stropní konstrukce v nadzemních podlažích jsou systémové z dřevěných lepených panelů, střešní konstrukce tvoří I-nosníky. Mezi střešními nosníky je foukaná izolace z celulózy.
Fasády byly obloženy opalovaným dřevem, okna a venkovní dveře mají rámy zabudované do tepelné izolace. Díky proporcím rámu má okno větší plochu zasklení. Speciální solární trojskla stíní venkovní rolety v různých barevných provedeních.
Energetické řešení
U stavby se podařilo dosáhnout standardu energeticky plusového domu. Standard energeticky nulového domu byl definován pomocí roční bilance energetických potřeb a energetické produkce v budově a jejím okolí. Ty jsou vyjádřené v hodnotách primární energie, která má být rovna nule. Ta je poprvé uvedena v normě ČSN 73 0540 (s platností od 5/2012). Plusový/soběstačný dům pak musí mít tuto hodnotu menší než nula. Zjednodušeně se tedy dá říct, že plusové domy dokážou vyrobit více energie, než spotřebují. Primární energie je energie, která v sobě má započítanou účinnost výroby (dle elektrárny, která ji vyrábí) a ztráty při přenosu této energie.
„K plusovému/soběstačnému domu vždy vede cesta přes dům pasivní. Nejdříve je nutné minimalizovat potřebu tepla na vytápění, tedy na hodnoty pasivního domu, tj. max. 15 kWh/m2a, a poté pomocí technologií získat další energie ze slunce, země nebo větru. Šikmou část střechy orientovanou k jihu jsme proto osadili fotovoltaickými panely. Větrací jednotky s rekuperací vzduchu jsme instalovali pro každý byt samostatně. Vzduch se nasává ze severní strany ze zahrady, je proto stále čerstvý a svěží. Vytápění zajišťují nízkoteplotní podlahové rozvody, u kterých povrchová teplota nepřekročí rozdíl 3 °C oproti teplotě vzduchu,“ upřesňuje Ing. Kubíček.
-vis-
Hovoříme s autory stavby Martinem Krčem a Rostislavem Kubíčkem
Pasivními domy se zabýváte už od dob studií. První z nich jste dokončili v roce 2008, v roce 2012 jste postavili dva nulové domy, o něco později soběstačný, tedy plusový dům. Co je pro vás u těchto projektů nejvíc inspirativní?
MK: Když jsme jeli ještě jako studenti na zkušenou do Rakouska, zjistili jsme, že investoři neváhají vložit spoustu úsilí a času do přípravy své stavby. Vědí, že se vyplatí kvalitní projektová dokumentace. Stavba pak běží přesně podle plánů a podle harmonogramu. Investoři v České republice si to již myslí také.
RK: Běžný názor je, že lidé si pasivní domy stavějí kvůli úsporám energií. Ale pasivní standard zdaleka neznamená jen dosáhnout vyvážené úrovně energetických zisků a ztrát, důležitá je také vysoká kvalita vnitřního prostředí. Každý člověk přece chce, aby se ve svém domě cítil příjemně. Na tom nám nakonec záleží víc, než kolik jsme ušetřili během stavby. Jen si to někdy uvědomíme pozdě.
Ještě k úsporám energií – běžná stavba může mít ve srovnání s pasivním domem desetinásobnou spotřebu energie na vytápění. V pasivních stavbách se za provoz platí kolem 15 tisíc korun za rok. I když by se ceny energií za pár let o třetinu zvýšily, nebude skok z 15 na 20 tisíc korun tak dramatický jako z 45 na 60 tisíc. Ale například s využitím fotovoltaiky můžeme jít ještě dál a utrácení za energie zcela eliminovat. Přesto jsem přesvědčen, že lidem jde spíše než o úspory o pocit nezávislosti, která přináší klid. Nezávislost na tom, kolik si bude distributor účtovat za dodávky energií, nezávislost na výsledcích sporů, které vedou státy o plynovody.
Téma, které bude věčné, je kvalita provedení stavby. Říkáte, že hodně záleží na tom, do jakých detailů je rozpracovaná dokumentace. Dokonce jste přesvědčeni, že kdyby se všechny domy stavěly tak, jak mají, budou se blížit kvalitě pasivních domů. A nízkoenergetický dům je podle vás v podstatě nekvalitní pasivní.
RK: V praxi je to tak, že se projekty investorům odevzdávají jen v malém měřítku, pro účely stavebního povolení. V těch je ale zoufale málo informací, nelze podle nich vykřesat kvalitní stavbu. Stavět dům podle dokumentace ke stavebnímu povolení je jako skládat skříňku z Ikey jen podle její fotky. Co se týče kvalitní stavby, na detailech opravdu hodně záleží.
MK: Vlastní dům jsem stavěl formou subdodávek, tento způsob se osvědčil. I odborná firma někdy některé věci udělá v horším standardu než majitel, který se na ně soustředí sice ne s dokonalou zručností, ale s péčí. Důležitý je také dozor na stavbě, kromě toho by měl být investor ve stálé koordinaci s autorem projektu. My například vyžadujeme, aby se postupovalo přesně podle projektu. To se často neděje, firmy chtějí stavět rychle a vydělat, takže chaoticky a bez rozmyslu mění materiály a také některé postupy.
Stále ještě se mluví o tom, že nízkoenergetické nebo soběstačné stavby jsou dražší. Asi na tom něco bude, ale jak už jste říkali, každý dům by měl být postaven kvalitně a pečlivě. Navíc dům v Brně Komíně dokládá, že finanční náročnost nemusí být nijak vysoká…
RK: Znám příklad dvou domů stavěných podle stejného projektu. Jeden stál tři miliony, druhý čtyři. Záleží na mnoha faktorech a energetický standard cenu ovlivňuje velmi málo.
Projektování drahých pasivních domů je samozřejmě jednodušší než projektování levnějších. Zkušený projektant dokáže navrhnout pasivní dům i velmi ekonomicky, už při studii můžeme do konceptu zakomponovat úspory energie bez vlivu na investice.
Obracíte se během procesu navrhování na specialisty, abyste s nimi konzultovali, jaké konstrukční řešení nebo TZB by pro danou stavbu byly nejlepší?
MK: Spolupráce profesí je klíčem úspěchu. Každý specialista je odborníkem ve svojí profesi a je nutné už „jen“ jejich zkoordinování. Výsledné řešení je skloubení architektury, stavební fyziky, konstrukcí a technologií za investici, kterou klient očekává. Proces nebývá už tak jednoduchý, je nutné jednotlivé požadavky s každou profesí stále přehodnocovat.
Během trvání existence vašeho ateliéru se objevily nové materiály, ať už v izolacích nebo pro samotné konstrukce. Prošli jste si svoji vlastní cestu v této oblasti?
MK: První dům jsme vybudovali z pálených cihel s integrovanou izolací. Teď hodně stavíme z vápenopískových tvárnic, mají výborné akumulační i statické vlastnosti. U nosné části přidáváme ještě poměrně silnou vrstvu zateplení. V některých případech jsme se rozhodli pro dřevostavby, pak volíme CLT panely. Hodně také záleží i na požadavcích klienta, ke kterému materiálu se přiklání, na velikosti stavby a na samotné parcele.
U domu v Komíně jste se rozhodli pro dřevostavbu – předpokládám, že to bylo výhodné mimo jiné i z hlediska úzké parcely. U CLT panelů jste přidávali silnou vrstvu difuzně otevřené izolace z dřevních vláken. Na fasádě ale překvapí velkorysé prosklení. Jaká okna nejraději používáte?
RK: Dřevohliníková s trojskly. Rámy u ostění jsou zateplené, takže mají lepší tepelně izolační parametry. Okna jsou pro nás důležitým prvkem stavby, základem práce s architekturou. Vybrat správný rám je věda sama o sobě. Je to jeden z nejslabších článků stavby, tepelné mosty přes rámy oken se často podceňují.
Koncepty TZB se také v průběhu let vyvíjejí a mění. Navíc je určitě hodně ovlivní požadavky investorů.
MK: Někteří klienti nechtějí být závislí na dodávkách elektřiny, proto se rozhodnou pro kotel na pelety, jiní chtějí fotovoltaiku nebo kolektory. Další investor si přál co nejmenší plochu technické místnosti, proto jsme se rozhodli pro kompaktní jednotku o velikosti větší ledničky. Má v sobě rekuperaci, vytápění, chlazení a malý zásobník tepla. Většinou je toto zařízení napojené na tepelné čerpadlo, případně na fotovoltaiku. Ve vlastním domě jsem se rozhodl využít aktivaci betonové základové desky, jsem s tímto řešením naprosto spokojen. Základová deska leží ve vaně z izolace z granulátu pěnového skla, vznikla tak termoska bez tepelných mostů. V desce jsou navíc vedeny rozvody TZB, například vzduchotechniky pro větrání, elektroinstalaci, kanalizaci a rozvod vody.
RK: Záleží i na návrhu vzduchotechniky. Dříve se preferovaly dlouhé rozvody vzduchu v podlahách a jejich vedení do nejzazších rohů místností. Nyní víme, že vedení stačí krátké, například v chodbách s přívodními mřížkami nade dveřmi do jednotlivých místností. Běžně se větraný vzduch přivádí do všech obytných místností, u nás v Komíně využíváme tzv. kaskádového větrání. Vzduch přivádíme pouze do dětského pokoje, pracovny a ložnice. Tudy projede do obývacího pokoje, který nemá vlastnípřívod. V bytě jsme obvykle jen čtyři, nikoli na obou místech zároveň. Větráme proto polovičním množstvím vzduchu.
Dům v Komíně působí pěkně a samozřejmě. Vzpomenete si ještě, které detaily jste u projektu i u stavby řešili nejvíc?
RK: Detailů bylo hodně, ale díky přípravě projektu, kde jsme měli zpracováno 18 detailů, byl průběh hladký, práce probíhaly plynule. Když chcete postavit kvalitní dům, je třeba podrobný projekt. Chrání stavebníka před prodražováním stavby a před nekalými úmysly některých stavebních firem. Když je vše předem promyšleno, na stavbě nedochází ke zdržování přemýšlením a komplikacím se změnami. Projekt zároveň chrání stavebníka před nekvalitním prováděním. Nedochází k tomu, že nějaký materiál není popsán a firma by si tak mohla zvolit i nedostatečnou kvalitu za méně peněz.
Jak dlouhá byla cesta k finálnímu návrhu?
RK: Představ bylo hodně, snažili jsme se například maximálně využít prostor proluky… I proto bylo přístupové schodiště vystrčeno za dům, aby celá šířka proluky zbyla pro místnosti. Tomu šel naproti i výběr stavebního materiálu, který svojí tloušťkou spoří další prostor. Po celou dobu projektu jsme nejvíce řešili, jak stavbu co nejvíce zjednodušit a aby vše dávalo ekonomický smysl.
V domě už několik let bydlíme a jsme spokojeni, vše dopadlo dle očekávání. Interiér voní dřevem, spotřeba energie je malá. Pelety kupujeme jednou do roka, stačí nám jedna paleta. Nedávno jsme do systému doplnili i zmiňovaný elektromobil. V pěkném slunečním dni máme energii pro dům a k tomu pro 100 km cestování.
Ing. Rostislav Kubíček (*1983)
Absolvent fakulty stavební VUT FAST Brno, certifikovaný projektant pasivních domů CPHD PHI. Autorizovaný inženýr pozemních staveb ČKAIT. Zodpovědný projektant, architekt a investor.
Ing. arch. Martin Krč (*1982)
Absolvoval fakultu architektury VUT Brno, v průběhu studií byl inspirován profesorem Chybíkem k projektování pasivních domů. Následovala praxe ve vídeňském ateliéru Treusch, roku 2007 založil brněnský ateliér VIZE.
