Tekoucí pitnou vodu považujeme za naprostou samozřejmost. Je třeba si však uvědomit, jednak že voda z kohoutku není absolutně sterilní a jednak že se do ní můžou dostat mikroorganismy a bakterie, které dokážou s naším tělem pěkně zamávat. Jednou z nich je i bakterie Legionella pneumophila. Legionella je nitrobuněčný parazit, který vniká do lidských buněk a tam se následně rozmnožuje. Nejlépe se jí daří v prostředí s teplotou mezi 25 a 50 °C. Většina orgánů vyžaduje teplotu okolo 37 °C, a proto jsou i naše dýchací cesty a plíce ideálním prostředím pro její množení.
K nákaze Legionellou dochází při vdechnutí aerosolu vody, ve kterém jsou bakterie obsaženy. Vodní aerosol se tvoří všude tam, kde se voda míchá nebo teče. Nejčastějším místem možné nákazy je domácnost. Legionářská nemoc má podobný průběh jako zápal plic, a proto je velmi těžké ji v zárodku rozpoznat. Bakterie nepředstavuje velké riziko pro zdravé lidi. Problém nastává u lidí s oslabenou imunitou vystavených extrémnějšímu množství bakterií. Nejvíce ohroženi jsou pacienti po operacích, lidé užívající léky na potlačení imunity a osoby nad 40 let.
Mezi rizikové faktory vedoucí ke vzniku a šíření bakterie Legionelly patří:
– teplota vody mezi 25 a 50 °C;
– nehybnost, stagnace nebo nízký průtok vody;
– vysoká mikrobiální koncentrace;
– přítomnost biofilmů, vodního kamene, usazenin, kalu a jiné;
– poškozené instalatérské materiály, jako jsou gumová těsnění.
Pro snížení rizika nákazy legionářskou nemocí je potřebné se tedy zabývat i základními prvky, jako jsou potrubní rozvody, kterými je voda ke koncovému uživateli přiváděna. Rozvody vody totiž mohou snadno z kvalitní vody udělat vodu hygienicky závadnou.
Svařovat, pájet nebo lisovat?
Svařování a pájení spojů potrubních rozvodů patří mezi nejčastější techniky jejich spojování. Jejich velkou výhodou je tuhost a těsnost. Nicméně odbornost a dlouholeté zkušenosti profesionálního svářeče nejsou vždy zárukou dokonale těsného spoje – hlavně v místech velmi špatného přístupu. Svařování a pájení je činnost s otevřeným ohněm, která vyžaduje speciální nástroje, požární dozor a je nepoužitelná v prostorách s výbušnou atmosférou. Svařováním plastového potrubí se zase zužuje vnitřní průměr potrubí, při svařování kovů se mohou dovnitř uvolňovat zbytky materiálu a jiné částice, které později poslouží jako živná půda pro růst biofilmů a bakterií včetně Legionelly.
Aby byla zachována tuhost a těsnost spojů a zároveň došlo k odstranění hlavních nevýhod svařovaných spojů, bylo žádoucí vyvinout novou metodu spojování – lisování. Mezi průkopníky v lisovací technice patří i společnost Viega, která většinu svých produktů nenavrhuje jinak než pro metodu spojování lisováním. „Lisování je rychlé, jednoduché a bezpečné. Při lisování navíc nedochází k tak velkému zúžení vnitřního průměru potrubí ani k uvolňování zbytků materiálu. Naše tvarovky jsou navíc navrženy tak, aby při vkládání a spojování trubek nedocházelo k poškození těsnění a jeho následnému uvolnění do potrubí. Tím nedáváme prostor bakteriím k jejich rozmnožování na zbytcích uvolněného materiálu nebo těsnění,“ upřesňuje Kateřina Klimšová ze společnosti Viega.
Lisovací techniku může bez problémů používat každý odborný řemeslník, bez nutnosti speciální kvalifikace, stačí absolvovat školení. Pomocí lisovacích nástrojů, čelistí a prstenců se dostane i na těžko přístupná místa. A aby měl stoprocentní jistotu o těsnosti všech spojů, může se v případě použití tvarovek Viega spolehnout na bezpečnostní prvek, tzv. SC-Contur. Ten se stará o to, aby omylem neslisované spojky byly při tlakové zkoušce okamžitě rozpoznatelné pouhým okem. Samotné lisování je záležitostí tří pracovních kroků: odříznout, odhrotovat, slisovat – čímž dochází k úspoře až 80 % času oproti svařování.
Měď a ušlechtilá ocel – nejvhodnější materiály pro pitnou vodu
Měď je spolu s železem a zinkem jedním z nejvíc zastoupených stopových prvků v organismu. Přispívá k tvorbě červených krvinek, podporuje fungování kardiovaskulárního systému a imunity. Hraje důležitou roli při stavbě kostního skeletu, zpevňuje šlachy. Pomáhá i při tvorbě kolagenu, elastinu a melaninu, látek zodpovědných za zdraví a krásu pleti. Také se podílí na syntéze myelinu, kterému vděčíme za správné fungování nervové soustavy. V těle dospělého člověka se nachází přibližně 100 mg mědi, a pokud jí máme nedostatek, dostavují se zdravotní problémy.
Měď získáváme nejen z potravin, ale i z pitné vody, pokud její rozvody obsahují měděné prvky. Chemické složení vody totiž určuje množství mědi, která se uvolňuje vlivem koroze z materiálu potrubí. U některých druhů pitné vody, většinou kyselých vod s vysokým obsahem celkového organického uhlíku, je však možné pozorovat zvýšenou rozpustnost mědi. Při dlouhodobějším vystavení více než 1 mg/l mědi (což je nejvyšší mezní hodnota dána vyhláškou o pitné vodě, přičemž pro představu doporučená denní dávka mědi je 2,5–3 mg/l ) můžeme očekávat zdravotní komplikace u kojenců a při 3 mg/l dokonce i střevní a žaludeční problémy nebo tzv. měděnou horečku. Pro dosažení optimální kvality pitné vody je nutné vodu v měděném potrubí udržovat na pH ≥ 7,4 nebo při celkovém množství organického uhlíku ≤ 1,5 mg/l na hodnotě pH = 7,0–7,4. Měď je tedy pro člověka nenahraditelná a potřebná, ale je nutné ji přijímat ve zdravém množství.
Mezi osvědčený a zdravotně nezávadný systém z mědi, který lze nasadit ve všech oblastech použití, tedy i v oblasti rozvodů teplé a pitné vody, patří Viega Profipress. Všechny spojky tohoto systému se lisují a jsou vyrobené z mědi a červeného bronzu. Navíc mají vysoce odolný těsnicí prvek z etylen-propylenu, tzv. EPDM.
Ušlechtilá ocel, hovorově ustálená jako nerezová ocel, je vysoce legovaná ocel a vyznačuje se zvýšenou odolností proti chemické a elektrochemické korozi. V oblasti technického zařízení budov se nejčastěji používá austenitická a feritická ocel. Při výběru vhodného typu ušlechtilé oceli pro rozvody pitné vody je nutné uvážit druh chemické dezinfekce. Ne vždy mohou být správcem sítě dodrženy přípustné koncentrace obsahu chlordioxidu ve vnitřním vodovodu, který má silné korozivní účinky.
Hlavní složkou, která zajišťuje odolnost vůči korozi je chrom. Ten vytváří na vzduchu pasivní vrstvu oxidu chromitého, která chrání materiál a při jejím narušení se dokáže okamžitě obnovit. U ušlechtilých ocelí by obsah chromu měl být min. 10,5 %, přičemž obsah uhlíku by neměl přesahovat 1,2 %. Pokud chceme zvýšit odolnost proti korozi, je možné ji navýšit podílem legujících prvků, jako je například nikl nebo molybden. Odolnost vůči korozi nespočívá jen v chemickém složení, ale i ve správném tepelném zpracování, homogenitě a opracování povrchu.
Mezi nerezové systémy splňující ty nejpřísnější hygienické požadavky patří Viega Sanpress Inox. Svým hladkým povrchem a technologií zpracování a opracování přispívají k nižšímu nárůstu biofilmu pro bakterie oproti jiným materiálům a k jejich jednodušší eliminaci. Zahrnuje produkty jak z austenitické oceli 1.4401, tak i z feritické oceli 1.4521. Obě ušlechtilé oceli lze použít na pitnou vodu a díky vysokému obsahu chrómu a molybdenu jsou velmi korozivzdorné. Nerezová ocel 1.4401 obsahuje mimo chromu více molybdenu a také nikl, prvek, který zvyšuje její korozivní odolnost.
V poslední době dochází u veřejnosti k nárůstu povědomí, pokud jde o zdraví prospěšné vlastnosti jednotlivých instalačních materiálů, a tedy i o tom, že pro rozvody pitné vody se ušlechtilá ocel jeví jako nejvhodnější materiál z hlediska zdravotní nezávadnosti.
podle podkladů společnosti Viega
